© Luděk Vláčil 08/2015
Zřícenina velkého vodního mlýna stojí o samotě u železniční tratě nedaleko obce Radkov u Moravské Třebové. K mlýnu vede dobrá polní cesta, odbočující doleva ze silnice od Radkova směrem na Linhartice, v zatáčce asi 200 metrů před křižovatkou. Zřícenina mlýna je dobře viditelná ze silnice a není ji možné přehlédnout. Mlýn je volně přístupný, ale je nutné dávat pozor. Většina stropů a schodišť se již zřítila. Celá stavba je zarostlá náletovými dřevinami a okolí vysokou trávou. Nejlepší pohled na mlýn je z kolejí a nejzajímavější jeho část se nachází za mlýnem, kde jsou sklepy a místo, kde bylo mlýnské kolo, které poháněla voda z dnes již zaniklého náhonu. Naproti mlýnu přes silnici se nachází zřícenina hradu Radkov.
Zakladatelem „Talmühle“ v údolí Třebůvky severně od vsi Radkova č. p. ...51 byl Anton Josef Wondra, moravskotřebovský podnikatel v oboru soukenictví. Velká osamocená budova sloužila jako přádelna, mlýn a hostinec. V otisku mapy stabilního katastru z let 1826-1843 je sice „Talmühle“ již zakreslen, ale zdá se, že sem byl zanesen později, má totiž jiné barevné odstíny. Snad došlo i k úpravě katastrálních hranic v souvislosti s vybudováním dnes již zaniklého náhonu z říčky Třebůvky, která je pravostranným přítokem řeky Moravy. Wondrovy podniky byly v polovině 19. století postiženy odbytovou krizí z důvodu hospodářské krize v Rakousko-Uhersku i celkovému úpadku soukenictví. Výstavba nové přádelny vlny u Radkova v roce 1851 měla tento trend zvrátit. Wondra koupil pozemky na dluh od knížete Lichtenštejna. Půjčkami řešil i výstavbu, avšak už v roce 1853 se jeho podniky dostaly do konkurzu. Objekt přešel 26. ledna 1854 do vlastnictví Alexandra Holzmeistera, Wondrova švagra. Anton J. Wondra odjel do Ameriky a odtud pokrýval všechny své závazky. 25. ledna 1856 koupil A. J. Wagner objekt „Talmühle“ od A. Holzmeistera za čtvrtinu původní hodnoty (patrně pro rozprodej strojního vybavení zaniklé přádelny) a od roku 1857 zde rozběhl provoz papírny. Ta fungovala až do uzavření provozu v roce 1870. Další historie mlýna není známa dostatečně spolehlivě. V roce 1930 měl mlýn patřit Gustavu Löwilovi, v té době měl mlýn jedno kolo na vrchní vodu se spádem 3 metry a výkon 10 HP. Není známo, do kdy mlýn fungoval. Po jeho uzavření z něj lidé odnesli vše, co mělo nějakou hodnotu a dalo se použít nebo zpeněžit. To usnadnila i dobrá přístupnost objektu autem..
