
Rodištěm Augusta Sedláčka, vynikajícího znalce českých hradů a zakladatelské osobnosti české kastelologie, je nevelké jihočeské město Mladá Vožice. Leží na silnici II/137 z Tábora do Načeradce. Je doloženo od 13. století a nyní má asi 2700 obyvatel.
Sedláčkův rodný dům v dnešní podobě je řadový patrový domek na Žižkově náměstí a nese č. p. 190. Ve výši patra je označen pamětní deskou.
Již v roce 1850 se však s rodiči přestěhoval do Počátek, kam byl jeho otec přeložen jako soudce nově zřízeného okresního soudu. Poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval Sedláček v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil na gymnázium v Písku, kde v roce 1863 maturoval. V letech 1863–1867 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, kde navštěvoval přednášky historie, archeologie, filologie a archivnictví. V letech 1867–1869 již působil v Litomyšli jako středoškolský profesor dějepisu a zpočátku též latiny, češtiny a němčiny. Poté v letech 1869–1875 vyučoval v Rychnově nad Kněžnou. Tehdy se v sousedním Ličně roku 1871 poprvé oženil s Ernestinou Hlavatou. V letech 1875–1899 působil v Táboře, kde roku 1899 ovdověl. Poté požádal o penzionování a přestěhoval se do Písku, kde pracoval jako městský archivář. Dne 26. dubna 1922 se v Písku jako 79letý oženil podruhé, s učitelkou Terezou Barcalovou, která byla téměř o 40 let mladší. V Písku také 15. ledna 1926 zemřel ve věku 82 let. Již od mládí tíhl k historické topografii a ke kastelologii. Vlastní pílí se vypracoval na vynikajícího historika, genealoga, heraldika a sfragistika (znalce pečetí). Přípravou patnáctidílného díla „Hrady, zámky a tvrze království Českého“ strávil přes dvacet let. Toto dílo z nakladatelských důvodů vycházelo po celý jeho život a vydání bylo dovršeno teprve posmrtně. Při práci v archivech shromáždil ohromné množství materiálu, řada jeho knih zůstala načrtnuta jen v rukopisných torzech. Četné příspěvky k historii českých měst završila monografie „Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou“ z let 1911–1913, která má téměř 1500 stran. Sedláčkovi byla vytýkána řada nedostatků, zejména stylistická neobratnost a plochost podávané látky. Vždy však shromáždil k danému tématu množství informací, které jsou dnes často již nedostupné a pro která jsou jeho práce dodnes vyhledávané..