
Bellegardové měli dělený rodový znak. V horní polovině byl na zlatém poli umístěn říšský orel. Dolní polovinu tvořil na modrém poli zlatý, dolů obrácený plamenný oblouk s pěti dolů šlehajícími plameny. V klenotu měl rod vzlétající stříbrnou orlici s palmovou ratolestí na koruně helmice. Přikrývadla modré a zlaté barvy.
Hrobka má podobu jednostranné kolonády o pětici oblouků na sloupech s dórskou hlavicí. Kryje jí prostá stanová střecha. V ose stavby je umístěn štít s aliančním erbem Bellegardeů. Na zadní stěně hrobky jsou štukem vyznačeny půlkruhově zakončené rámy slepých polí. Až na střední s motivem ukřižovaného Krista jsou tato pole prázdná. Na podlaze stavby jsou umístěny náhrobní deska náhrobku hraběnky Rudolfiny Kinské a středová deska s křížem a kovovým erbem Bellegardeů. Na stěně pod štukovými poli jsou umístěny malé měděné desky se jmény a daty dalších příslušníků rodu Bellegarde. Ke kamenné ohradní zdi hřbitova je hrobka přičleněna nízkým litinovým ozdobným plotem s brankou.
Franz (František) zastával úřad ministra války. Bellegardové byli rozděleni na větev štýrskou a slezsko-rakouskou. Právě druhá větev se díky sňatku usadila ve Velkých Heralticích. Dcera Vilmy hraběnky Kinské Rudolfina Karolina, majitelka panství od roku 1859, byla provdána za Františka Alexandra Heinricha Ernsta von Bellegarde (1833 – 1912). František Alexandr byl nositelem maltézského řádu. Jedinou majitelkou však i po svatbě zůstala Rudolfina Karolina Kinská. Po její smrti v roce 1899 bylo panství zapsáno na jejího manžela. Po Františkově smrti v roce 1912 panství připadlo jeho synovi Augustu Bellegardovi (1858 – 1929). Posledními majiteli zámku a panství byly od roku 1929 dcery Augusta Bellegardeho Arnoštka, Marie, Rudolfina, Alžběta a Žofie. Těm bylo panství a majetky v roce 1945 zkonfiskovány..