Holasovice

Ze tří stran bylo chráněno přirozenými svahy, od severu a severovýchodu k řece Opavě, od východu, jihu a jihozápadu mělkým údolím vymodelovaným potokem Lipinkou. Pouze přístupová severozápadní strana byla přirozeně nechráněná. Pravěkého založení je archeologicky doložená dvojice částečně se překrývajících příkopů, které protínají návrší ve směru sever - jih a rozdělují plochu hradiště na jádro na východě a předhradí na západě. Ve východní části byla učiněna také většina pravěkých nálezů (sekeromlaty aj.)

Vrchnostenský knížecí dvůr v době držení Krnovskou knížecí komorou dostal podobu samostatně stojících budov kolem rozsáhlého obdélného nádvoří. Snad jen budova tzv. ovčína na severozápadě areálu, která nerespektuje ortogonální urbanistickou osnovu hospodářského komplexu, může být staršího původu. Především v západní části dvora byly učiněny všechny středověké archeologické nálezy. Nejvýznačnější byl nález raně gotického kostela, který stával v zahradě bývalé školy, dnes přestavěné v rodinný dům č. p. 83. Jednalo se o jednolodní stavbu z lomového kamene na maltu, s obdélným, polygonálně ukončeným presbyteriem s opěrnými pilíři. K severu byla k presbyteriu přistavěna snad drobná sakristie. Kostel měl západovýchodní orientaci s mírnou odchylkou k jihu. Nálezy kamenných článků v podobě klenebních žeber a pod., učiněné zde v roce 1948 při demolici starého čeledníku, a také dřive nalezené mozaikové cihelné dlaždice, ukazují na účast stavební huti spojené s velehradským klášterem při výstavbě holasovického kostelíka. Jheo počátky tak můžeme klást do 30. - 40. let 13. století. Bylo rovněž prokázáno, že kostel měl staršího dřevěného předchůdce, který lehl popelem. Při výzkumu bylo odkryto i několik hrobů kolem kostela, dokládajících díky drobným šperkům středověké osídlení lokality již ve 2. pol. 12. století..

Koncem 6. století se na místě zaniklého pravěkého osídlení usadil západoslovanský kmen Holasiců, který dal jméno nejen místu obnoveného hradiště, ale i pozdější obci a celému území. Holasicové si starší hradiště zvolili jako jedno ze svých správních center. Již od 9. století se postupně dostávali do konfliktů se sousedním rozpínavým kmenem Moravanů pod nadvládou vládnoucího rodu Mojmírovců. Za vlády knížete Svatopluka došlo ke zničení většiny holasických hradišť a z větší části k podrobení Holasiců Moravany. Po pádu Velkomoravské říše se Morava včetně holasického území dostala pod přímou správu přemyslovských Čech avšak české osídlení do těchto oblastí přicházelo až ve 12. století. Ve 12. až 13. století vznikl na místě zpola opuštěného hradiště zeměpanský svobodný dvůr s dřevěným kostelem, později přestavěným do zděné gotické podoby, s nevelkým hřbitovem okolo. Na přelomu 16. a 17. století vlastnil dvůr Martin Soběkurský ze Soběkurska, po něm se jako majitelka zmiňuje Magdalena Lhotská ze Ptení. Ta jej roku 1618 postoupila svému manželovi Baltazarovi Konečnému z Lulbince a ten jej krátce na to prodal rajhradskému klášteru benediktýnů. Jako bývalý klášterní majetek se holasovický dvůr stal majetekem Krnovské knížecí komory, kterým byl až do roku 1926. Byla to knížecí komora, která vtiskla dvoru jeho stavební podobu během 18. až počátku 20. století. Jako hospodářský areál byl dvůr využíván i po celé 20. století. Po roce 1945 byl dvůr využíván místním JZD, které nechalo mnohé cenné budovy necitlivě účelově upravit, některé zcela zbořit. V roce 2007 byla část budov dvora opravena a zřízena v nich expozice Muzea Slezského venkova. Expoziční části muzea se stále rozšířují, tak jak postupuje oprava areálu dvora. Místo zaniklého hradiště v prostoru hospodářského dvora bylo poprvé amatérsky archeologicky zkoumáno v roce 1818, kdy jsou podrobně popsány nálezy lidských a zvířecích kostí, hliněných nádob (uren), kamenných sekerek a dalších. Pozdější zájem o Holasovice neustával a mnohé nálezy ze zdejší lokality se staly základem sbírek Slezského zemského muzea v Opavě. Od 2. poloviny 19. století byly nálezy dávány do souvislostí s existencí slovanského kmene Holasiců, jmenovaného kolem poloviny 9. století v rukopise "Geograf Bavorský". Jméno kmene se později promítlo i do názvu polské piastovské kastelánie, zmiňované roku 1155 a nástupnické přemyslovské provincie zřízené po po připojení tohoto území k Moravě v 80. letech 12. století..