Duchcovský viadukt

Několik let po jeho dokončení došlo dne 4. 2. 1931 v blízkosti mostu k tragedii: komunistický senátor Petr Stránský vyprovokoval srocení nezaměstnaných z obcí jižně a východně od Duchcova (Ledvice, Želénky, Zabrušany), kteří se snažili dostat do města, kde chtěli demonstrovat před okresním úřadem a to přesto, že okresní hejtman jim z obavy o bezpečnost ve městě zakázal do Duchcova vstup. Viadukt a sousedící poměrně vysoké náspy využila četnická jednotka, která měla za úkol splnění zákazu zajistit. Senátor Stránský po příchodu čela průvodu k četníkům začal tyto slovně i fyzicky napadat a vybízel dav k podobnému počínání. Četníci se v důvodném pocitu ohrožení vlastního života snažili dav zastavit střelbou. Vzhledem k nepřehledné situaci došlo bohužel k zastřelení jednoho z demonstrantů a těžkým zraněním tří dalších, kteří krátce nato zemřeli. Řada dalších osob, včetně iniciátora celé tragedie Stránského, byla zatčena. Imunitní výbor Senátu Národního shromáždění Republiky Československé navrhl hned následujícího dne prodloužení vazby Petra Stránského. Ten byl nakonec poměrně rychle odsouzen za několik trestných činů k nepodmíněnému trestu. Nešťastná událost byla od počátku zneužívána komunistickou propagandou proti demokratickému zřízení Republiky, což pokračuje dodnes. Most samotný sloužil železniční dopravě do roku 1967, kdy byla trať v úseku Oldřichov u Duchcova - Most nahrazena přeložkou přes Bílinu a původní duchcovské nádraží se stalo koncovou stanicí místních nákladních vlaků. Dnes na něm leží pouze jedna, zřejmě prakticky nevyužívaná výtažná kolej, která končí několik metrů za mostem. Tragedii z roku 1931 dodnes připomíná pamětní deska i dobové ideologii poplatný památník na křižovatce před gymnasiem. V lidovém podání viadukt svým významem „památky dělnického a revolučního hnutí“ zachránil většinu města před zánikem, kterému mělo podlehnout kvůli hnědému uhlí na přelomu 50. a 60. let 20. století..