
Orientovaný obdélný jednolodní kostel s polygonálním presbytářem, sakristií a věží. Pozdně gotická věž je připojena ve středu jižní stěny lodi, zachovaly se v ní klíčové střílny. Kryta je barokní oplechovanou cibulí s lucernou, na níž je menší cibule s makovicí a křížem. Kolem vnější strany celé stavby je lunetová římsa, typická pro Valmadiho stavby. Uvnitř jsou po třech stranách lodi obvodové empory na arkádách s toskánskými sloupy, rovněž charakteristické pro Valmadiho. Loď, empory a presbytář jsou klenuty valeně, podvěží křížově. Nad portálem do podvěží je zazděn alianční znak Hannibala z Valdštejna a Kateřiny Berkové z Dubé z r. 1598, do vnější zdi presbytáře jsou zazděny náhrobníky Hanibala z Valdštejna (†1622) a Mariány Kaplířové ze Sulevic (†1603). U vnější zdi zakončení presbytáře stojí zajímavý litinový náhrobek z 19. století.
První nepřímá zmínka o zdejším osídlení je z roku 1241. Farní kostel sv. Václava je uváděn roku 1354, za držení Půty z Turgova. Za husitských válek patřila obec Krušinům z Lichtenburka a od roku 1521 do roku 1706 Valdštejnům. Za jejich vlastnictví v letech 1598 – 1602 byl kostel přestavěn renesančně. Stavba je považována za jednu z vrcholných realizací krkonošského renesančního stavitele Carla Valmadiho. Při přestavbě Valmadi využil starší zdivo věže a presbytáře. Stavba si přes drobné úpravy zachovala charakteristický rukopis svého tvůrce. 29. července 1969 poškodil kostel úmyslně založený požár, do roku 1975 byl díky úsilí tehdejšího duchovního pátera Malíška opraven..