© Jiří Čížek 05/2016
V roce 2004 v létě ani památka po hradu. Vše náležitě zarostlé. A. Sedláček toho viděl před sto lety nejspíš více. Přicházíme-li od západu po hřebeni, můžeme tušit přístupovou cestu. Z vrcholu není žádný výhled. Obcházíme-li vrchol, je vše zarostlé, zapadané polámanými stromy. Přesto má místo svoji atmosféru. Není divu, že sem Hermann Schefczik umístil děj svého románu Goldenes Sterben. V roce 2005 na kraji lesa opět umístěny cedulky upozorňující na vojenský prostor, kam je vstup zakázán.
Na poměrně úzkém a skalnatém hřbetu kopce Hradiště se zachovala plošina o průměru cca 26 metrů, částečně zřejmě lemována valem. Přístup do hradu byl od západu, kde byl vykopán 5 metrů široký příkop. Podoba hradu není známa, obvyklá u těchto objektů byla v lepším případě zděná věž, plnící obytnou i obrannou funkci zároveň. Pravděpodobnější jsou však pouze dřevěné konstrukce. Hrad nebyl určen k bydlení, asi zde pouze dlouhodobě působila vojenská posádka.
Nevelký strážní hrádek byl postaven na výrazném kopci Hradiště (940 m n. m.), ze kterého bylo možné kontrolovat dlouhý úsek horního toku Vltavy a hraničních svahů. Podle řídkých archeologických nálezů se tak stalo už ve 13. století a předpokládaným stavitelem je panovník. T. Durdík jej zařazuje mezi starší skupinu šumavských horských hrádků. Pokus F. Kubů ztotožnit Hausberk s hradem Waltershausen, který je znám z pramenů, neodpovídá dosud zjištěným skutečnostem. Podle této teorie byl hrad postaven po roce 1360 vyšehradským proboštem Dětřichem z Portic na obranu vsí náležejících původně ke klášteru ve Zlaté Koruně. Ty v roce 1395 získal klášter zpět a hrad měl poté zaniknout. Nelze však pominout, že veškerý archeologický materiál nalezený na lokalitě pochází již ze 13. století. Také vzdálenost hrádku od osídlení této teorii na věrohodnosti nepřidává.
Na vrchu Hrad (Hausberg) blízko Perneku je ukryt poklad. Každoročně na Velký pátek, když želnavský farář čte před oltářem pašije, dá se z lůna hory odnést plno zlata i drahokamů. Jen se tam ve skále nesmí člověk dlouho omeškat. Sotva pašije doznějí, hora se zase na rok zavře. Jedna chudá žena chtěla si kdysi taky něco z toho pokladu odnést. Vydala se proto i se svou malou dceruškou k hoře, která se otevírala, zrovna když přicházely. Matka s dítětem vběhla do otvoru ve skále, posadila malou na hromadu zlata tam v jeskyni uvnitř a začala v horečném poblouznění plnit tašky poklady zářícími všude kolem. V Želnavě před oltářem kostela farář skončil čtení pašijí a hora se s rachotem zavírala. Žena ještě stačila vyběhnout, pro své tašky zapomněla ale na dítě tam v jeskyni. Vchod do skály zmizel beze stopy. Ta bohatá ubožačka teď slíbila dát své poklady tomu, kdo jí z hory přinese její děvčátko. Radili jí, aby počkala do… číst dále
|
Přihlášení |
