Nové Město na Moravě

1293 neslo dnešní název. Po smrti Smila z Obřan v r. 1312 připadlo Nové Město Jindřichu z Lipé; ten vybudoval v místech dnešního zámku tvrz, která pro svůj rozsah bývala zvána i hradem. Od r. 1496 byla tvrz spolu s městem a panstvím majetkem Pernštejnů. Tvrz sice chátrala, protože Pernštejnové sídlili na blízkém hradě Pernštejně, ale hospodářství města vzkvétalo, takže se stávalo obchodním partnerem feudálního velkostatku. Výrazný ekonomický rozmach zaznamenalo město zejména za Vratislava z Pernštejna v l. 1561 - 1582. V r. 1585 prodali Jan a Maxmilián z Pernštejna tvrz spolu s městem a panstvím Vilému Dubskému z Třebomyslic. Ten dosavadní zpustlou tvrz zbořil a na jejím místě postavil v r. 1589 renesanční zámek. Ke stavbě použil i areálu sousedních 3 městských domů a 4 chalup. Z této stavby se dodnes dochoval půdorys a klenby v přízemí. Z půdorysu je zřejmé, že šlo o obdélník s věží uprostřed. Po Bílé hoře byl Vilému Dubskému zámek spolu s panstvím zkonfiskován a v r. 1624 získal Nové Město kardinál František z Ditrichštejna. Jeho hospodářským správcem tu byl Šimon Kratzer ze Schönsperka, který koupil zámek v r. 1638, když v okolí budoval železné hamry. V r. 1643 vyloupili zámek Švédové, ale po jejich odchodu jej Kratzer přizpůsobil svým hospodářským potřebám. Tím se stal zámek bez větších zevnějších zásahů účelovou budovou. Syn Šimona Kratzera Macmilián se však přílišným hospodářským podnikáním silně zadlužil, takže zámek spolu s panstvím připadl na základě soudního výnosu v r. 1691 knížeti Ferdinandu Ditrichštejnovi. Jeho syn Leopold jej postoupil v r. 1699 světské nadaci šlechtičen v Brně, jíž náležel až do r. 1945. Po požáru v r. 1723 zámek značně zpustl a teprve v r. 1745 jej představená správy nadace Miniati di Campoli dala přebudovat v barokním stylu. Byl sice zachová obdélníkový půdorys, ale celý areál byl přestavěn a rozšířen, takže zámek získal čtyřkřídlou obdélníkovou dispozici. Takto zbarokizován byl i interiér, a zejména jeho přední trakt, kde byla zřízena kaple. Přední část sloužila příležitostnému pobytu představených správy nadace, zadní část byla sídlem patrimonijních úřadů a po r. 1848 správy velkostatku. V r. 1874 byl zámek upraven v klasicistním stylu, čímž se podstatně změnil ráz průčelí i interiérů; střecha byla pokryta břidlicí. Tím získal zámek dnešní podobu s věží uprostřed, přičemž zůstala zachována čtyřkřídlá dispozice. Po skončení druhé světové války byl zámek převeden do majetku státu, od roku 1964 zde sídlí Horácká galerie, pro jejíž potřeby byly stavebně upraveny interiéry.