
Radešínský statek byl po dlouhá staletí lénem žďárského kláštera. Roku 1407 se po Radešíně psal jakýsi Jan, po polovině století pak Buzek z Radešína. Původně nevelká gotická tvrz jednoduché obdélné dispozice, jejíž zbytky byly teprve nedávno rozpoznány v dnešní zámecké budově, vznikla zřejmě někdy v průběhu 15. století.
Roku 1597 získal lenní statek do dědičného vlastnictví Samuel Radešínský z Radešovic, který na přelomu 16. a 17. století rozšířil tvrz na mohutnou věžovitou stavbu téměř čtvercového půdorysu. Roku 1616 již tvrz patřila olomouckému biskupu Františku z Dietrichsteina, který jej přičlenil k majetku biskupství a později zpět ke statkům žďárského kláštera. Kolem roku 1720 nechal opat Václav Vejmluva k tvrzi ze severní strany přistavět patrové barokní křídlo snad podle plánu G. Santiniho, který v té době ve Žďáře působil.
Po zrušení kláštera na konci 1784 spravoval Radešín moravský náboženský fond, který jej roku 1826 prodal známé rodině Schneiderů. Ti jej roku 1827 upravili klasicistně, sjednotili fasády a kolem zámku založili velký park. Jejich potomci, rodina Duré vlastnili Radešín až do roku 1945. Státní statky, které jej poté využívaly k hospodářským a administrativním účelům mají na svědomí jeho dnešní zanedbaný stav.