kostel sv. Václava

Kostel byl vysvěcen v roce 1722, prakticky současně s chrámy na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou a v Bobrové. Vlastním stavitelem byl zedník Kašpar Parous, který později pracoval právě na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou.V letech 1730 – 1733 musela být znovu postavena severní věž, protože její středověká substrukce zřejmě neunesla barokní nástavbu, a došlo také k dalším stavebním úpravám i dokončovacím pracím. Orientovaná kostelní budova je osmistěnnou ohradní zdí spojena s areálem hřbitova, na jehož východním konci stojí márnice o půdorysu příčně protaženého šestiúhelníka, otevřená třemi arkádami. Svatyně má půdorys řeckého kříže, jehož ramena jsou ukončena konvexně. Východní rameno s kněžištěm je prodlouženo a svázáno s dvojicí hranolových věží, které svírají pravoúhlý prostor sakristie. Čtverec křížení, zkosenými rohy převedený na oktogon, nese kupoli s lucernou, jejíž zastřešení má tvar svatováclavské koruny. Fasáda kostela je pročleněna střídajícími se konvexními, konkávními a rovnými plochami, přičemž exteriér s interiérem vytvářejí organické spojení. Požár kostela v roce 1740 zničil původní plastickou výzdobu interiéru, která byla zřejmě dílem žďárské klášterní dílny vedené sochařem Řehořem Thénym. Autorem nového mobiliáře se stal žďárský řezbář Jiří Houser. Jeho práce stojí kvalitativně za architekturou. Hlavní oltář pochází z roku 1770. Santiniho stavba je dovednou ukázkou rafinovaného využití starší stavby v nové, symbolicky komponované barokní kompozici. Symbol koruny je využit jako v případě klášterní baziliky v Kladrubech, kde knížecí koruna symbolizovala založení kláštera panovníkem..