
Hlavní dominantou západomoravského města Bystřice nad Pernštejnem je římskokatolický farní kostel sv. Vavřince stojící v dolní části Masarykova náměstí. Chrám je přístupný v době konání bohoslužeb. Budova fary se nenachází přímo u kostela, jak tomu bývá zvykem, ale až v ulici farní. Nedaleko je kašna s pískovcovým sousoším sv. Cyrila a Metoděje. Na opačném konci náměstí je mariánský sloup. V centru se také zachovalo několik měšťanských domů a stará radnice, v níž je městské muzeum a informační centrum. Na hřbitově v Novoměstské ulici se nachází filiální kostel Nejsvětější Trojice. V současnosti ve městě žije přes 8000 obyvatel.
Městem prochází silnice I/19 ze Žďáru nad Sázavou do Kunštátu, silnice II/388 z Víru do Bohdalova a přichází sem silnice II/357 z Jimramova. Město má na jižním okraji nádraží na trati 251 ze Žďáru nad Sázavou do Tišnova a Brna. Přicházejí sem i turisticky značené stezky: červená ze Zvole, modrá od zříceniny Aueršperku a z opačné strany od Nedvědice a žlutá ze Štěpánova nad Svratkou, příp. Dalečína.
Fasády kněžiště a hlavní lodi člení vpadlé výplně. Západní vstupní útvar člení pilastry s římsovými hlavicemi. V západní části průčelí jsou okna se segmentovým záklenkem. Hlavní vstup do kostela v západním průčelí je s trojicí portálů, boční vstupy jsou chráněny čtyřbokými předsíněmi. Kněžiště a hlavní loď jsou zaklenuty valeně s dotýkajícími se výsečemi. V kapli, sakristii, bočních lodích a oratoři se nacházejí placky mezi pasy, klenební plochu člení čtyřlisté vpadlé výplně. V západní části hlavní lodi je hudební kruchta. Zařízení kostela je rokokové z doby přestavby s ojedinělými doplňky. Dvoudílný hlavní oltář tvoří zděná menza ve tvaru tumby s dřevěným skříňovým tabernáklem. Přírodní retabulum (oltářní nástavec) tvoří monumentální rám vyplněný obrazem Umučení svatého Vavřince. Na prvním pilíři hlavní lodi je kazatelna z druhé poloviny 18. století s přiloženým točitým schodištěm. K původnímu vybavení patří také křtitelnice. Bohatě členěná dvoudílná varhanní skříň pochází z r. 1769. Varhany pro kostel postavil brněnský varhanář František Ignác Sieber r. 1770. Opravy nástroje proběhly v letech 1863 a 1901. Novogotický mešní kalich byl zhotoven r. 1862, monstrance pochází z r. 1769. Ve věži je zavěšen zvon s nápisovým vlysem z 16. století, druhý pochází z r. 1841. Před kostelem stojí litinový kříž z r. 1860. Kostel i kříž jsou od r. 1958 zapsány v seznamu kulturních památek ČR..
To dokládá také listina z konce 13. století, která má být opisem listiny kladené k roku 1238. Již v té době měl stát v Bystřici kostel, který náležel ke klášteru v Doubravníku. Původně šlo zřejmě o románskou stavbu. Jádro současného kostela je gotické pocházející ze 14. nebo 15. století a dá se předpokládat, že vzniklo na místě původního chrámu. Koncem 15. století byl kostel opevněn hradbou s baštami a samostatnou věží, která byla později několikrát poškozena. Zásadní událost se odehrála roku 1580, kdy byla Bystřice povýšena Rudolfem II. na město. K celkové barokní přestavbě kostela došlo v letech 1750-1753 pravděpodobně podle projektu Ondřeje Haupta. Byly zvýšeny obvodní zdi, přistavěny boční lodě s oratořemi, s kaplí a sakristií. O historii bystřické farnosti není příliš informací, současná barokně klasicistní farní budova pochází z konce 18. století. V roce 1841 postihl město velký požár, který poničil i kostel. K opravě došlo ve druhé polovině 19. století. Poslední opravu a dokončení věží provedl v roce 1873 bystřický rodák František Sáblík, pozdější profesor pražské německé techniky, a stavbu řídil mistr Korábek z Prosetína. Vnitřní řezbářská výzdoba, oltáře i kazatelna jsou ve slohu barokním a rokokovém. Kostel slouží jako farní chrám římskokatolické farnosti Bystřice nad Pernštejnem..