Zde měl stávat hrad Miličín - dnešní čp. 166, 209 a 210
© IvoR 2018
František Stříbrský: Miličínský hrad - připravovaná kniha Paměti města Miličína - citace: "Nehledě ke zbytkům náspů, po bývalém hradu dnes nic nezbývá a zpráv z minulosti je o něm velmi poskrovnu. Ale přece se zachoval starý záznam, který, byť kuse a nepřímo, dosvědčuje spojitost zbylých náspů s někdejším hradem. V urbáři rožmberském z r. 1379 (dle zjištění vydavatelova pozdějším písmem) při popisu Miličína, že tu přibylo „sub fossato" šest nových domečků s platem po 8 groších ročně. — Slovo „fossatum" v latině značí opevnění příkopem a náspem vršeným na vnější straně příkopu; „sub fossato" značí proto pod příkopem a náspem,, čili pod ohradou. Která ohrada však se tu mínila? Město nikdy ohrazeno nebylo. Výraz „sub fossato" nelze tedy vztahovati na ně, nýbrž toliko na hrad. Ony domečky byly tedy vystavěny v městě pod ohradou hradu čili při severním obvodu města asi v místech nynější ulice Kaplířovy, která s náměstí od radnice vzhůru k Starému zámku vede. V této ulici také v prvých desetiletích 19. stol. na bývalé panské (zámecké) půdě vznikly domy č. 166, 210, 209. Když pak ještě dnes jsou šance u Starého zámku, nelze hledati bývalý hrad nikde jinde, nežli tady."
Kde hrad stával, nelze najisto zjistit. Jeho prvním známým držitelem a zároveň držitelem městečka byl v l. 1283–1286 Vilém z Miličína, spojenec Záviše z Falkenštejna. ...Po něm následovali Heřman (†1325) a Heřman mladší (padl v bitvě u Kresčaku r. 1346), který odkázal svůj majetek Petru z Rožmberka. Podle rožmberského rubáře z r. 1374 patřily k miličínskému hradu s hrazeným předhradím městečko téhož jména a vsi Záhorčice, Oldřichov, Reksyně, Žibkov, Dolní a Horní Borek, Jiřetínek (zaniklá), Barčov, Ječutice (dnešní Ješetice), Baňov (zaniklá), Zechov a Třetužel. Na hradě bydlel purkrabí, který spravoval tuto nejsevernější rožmberskou državu, k níž patřilo i 6 dvorů. Miličínský hrad nejspíše zanikl za husitských válek a správa panství byla přenesena před polovinou 15. století na pevnější rožmberský hrad Choustník.
Cesta Kašpara Kaplíře vedla z Miličína až na popravčí špalek1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Onoho osudného 21. června 1621 předstoupil před kata Jana Mydláře jako třetí v pořadí, ve svých 86 letech se choval velmi statečně a jeho poslední slova – "Pane Ježíši, v ruce Tvé poroučím ducha svého" – ukončil popravčí meč. Syn Kašpara Kaplíře a Evy Radimské Albrecht zemřel již před r. 1614, a tak vdova paní Eva Radimská odkázala Miličín a ostatní statky svým vnukům Kašparovi Zdeňkovi a Oldřichovi. Konfiskační komise však přesto všechny statky zabavila a v r. 1630 jej získal jeden z nejdravějších pobělohorských kořistníků Martin de Hoeff-Huerta. Oldřich Kaplíř emigroval a bojoval v proticísařských armádách. Kaplířové patřili k protestanské části tehdejší české stavovské společnosti, ale Oldřichův bratr Kašpar Zdeněk Kaplíř přestoupil ke katolictví a udělal velkou kariéru v císařské armádě. Jako jeden z nejvyšších císařských velitelů zachránil v r. 1683 Vídeň před Turky. Na fasádě domu čp. 177 připomíná pamětní deska tragický osud Kašpara Kaplíře ze Sulevic, nejproslulejšího majitele zaniklého panského sídla..
|
Přihlášení |
