vnější líc nádvorní zdi západní budovy
© Pavel Zany Komárek 11.4. 2004
Tvrz byla postavena na ostrůvku uprostřed rybníku na západním okraji stejnojmenné osady. Přibližně oválný ostrůvek je orientovaný delší stranou (cca 30 m) ve směru západoseverozápad – východojihovýchod. Přístup byl veden od východu. Jak vypadala zástavba nejstarší fáze tvrze nevíme, dnes dochované zbytky zdiva patří až nějaké mladší druhé fázi výstavby započaté nejspíše na konci 14. století. Možný průběh zbývajícího zdiva zčásti dochovaných budov i odlišně orientovaných objektů starší fáze naznačil provedený geofyzikální průzkum. Dostupná literatura bohužel blíže nespecifikuje, ve kterých částech areálu geofyz. prospekce toto zdivo odhalila, pro jejich lokalizaci se nabízí prázdná západní polovina tvrziště.
Podle zápisu o dělení tvrze z roku 1546 se tvrz skládala ze tří budov Starého domu s vížkou nad mostem, Nového domu a tzv. Hostinice plus blíže nespecifikovaného parkánu. Všechny tři budovy byly nejspíše soustředěny ve východní části tvrze, na západě pak zřejmě bylo hradbou obehnané nádvoří, které by mohlo být oním zmiňovaným parkánem. Které dvě z těchto budov se do dnešních dní byť jen v torzech zdiva dochovaly neleze jednoznačně říci.
Na východě je to střep věžovité pravděpodobně vstupní stavby. Dvě torza zdí svírající jihovýchodní nároží budovy se dochovaly do výše prvního patra. V jižní zdi se nad sebou dochovaly dva okenní otvory přízemí a patra s dovnitř se rozevírajícími špaletami, ve východní zdi při nároží pak menší otvor dalšího okna. V koutě přízemí se dochoval výběh valené klenby, soudě podle odlišného charakteru zdiva dodatečně vložené.
Přibližně uprostřed tvrziště stojí torzo severojižně orientované západní obvodové zdi druhé budovy. V přízemí je proražena otvory vstupního portálu a tří oken – většího prostředního a menších po stranách. Stejnou velikost měli i okno v prvním patře nad prostředním oknem přízemí. Na jihu končí zdivo 1. patra jednou ze špalet dalšího rozměrného otvoru.
Další poznatky o stavebním vývoji by mohl přinést jen doposud nerealizovaný archeologický výzkum.
Nejstarší zmínkou o tvrzi je predikát Předoty a Svatomíra z Koutů, kteří roku 1368 dosazovali nového faráře v nedalekých Arnoštovicích. Někdy před rokem 1394 získal Kouty Jarohněv Kejhák z Křečovic, v jehož rodu zboží zůstalo až do poloviny 16. století. ...Po jeho smrti r. 1407 spravoval otcovské dědictví i za své nezletilé bratry Petráše, Bohuňka a Jana nejstarší z jeho synů Jarohněv. Když jeho bratři někdy kolem roku 1417 dospěli, připadly Kouty při dělení majetku právě Jarohněvovi. Jeho stejnojmenný syn získal roku 1454 od svého strýce Jana Brandlín a o dva roky později po něm dědil id další majetek, o který se však z rozhodnutí soudu musel podělit se svým bratrancem Petrem. Genealogie rodu v dalších generacích je nejasné, roku 1469 se na Koutech zmiňují bratři Jarohněv, Svatomír a Jaroš, na přelomu 15. a 16. století pak bratři Jan, Jarohněv, Svatomír a Vilém. Při dělení majetku někdy kolem roku 1520 z nich získal Koutskou tvrz Jarohněv, který zemřel krátce po roce 1542. Když se jeho tři synové o čtyři roky později dělili o rodový majetek, připadla koutská tvrz mladším Oldřichovi a Svatomírovi. Ti si ji mezi sebou museli rozdělit a součástí zápisu do zemských desek je tak i stručný popis sídla (blíže u popisu tvrze). Již o rok později, roku 1547 však byl Oldřich zavražděn Petrem Voračickým z Paběnic a jeho díl tvrze přešel na Svatomíra (+ před 1554). Po jednom z bratrů zůstaly dcery Alžběta a Dorota. Kouty připadly Alžbětě (+1574), která je odkázala své dceři z prvního manželství Elišce Voračické provdané za Bořka Nepoliského. Eliška zemřela již o tři roky později a statek přešel na jejich nezletilé syny. Než dospěli, spravoval jej za ně jejich otec, dědictví po matce jim však nechtěl vydat ani poté, co dosáhli plnoletosti. Teprve když jej obeslali k soudu jim za koutecké zboží vyplatil 5500 kop míšeňských grošů. Roku 1600 pak Bořek prodal Kout Jiřímu Vítovi ze Rzavého po jehož smrti roku 1604 bylo panství prostřednictvím zemského soudu roku 1606 prodáno Kunhutě z Říčan, manželce majitele nedalekého Smilkova Jana z Talmberka. Koutecké panství bylo připojeno ke Smilkovu, tvrz tak ztratila svou primární rezidenční funkci a začala pustnout. Její zdivo údajně z větší části stálo ještě v 18. století, roku 1813 však bylo z až na několik zdí rozbořeno.
|
Přihlášení |
