Průčelí zámku
V současné době je zámek v soukromém vlastnictví a velmi špatném stavu.
© František Studnička, 04/2004
Obec leží v malebném podblanickém kraji nedaleko jihovýchodní hranice Středočeského kraje. Nejbližším městem je 12 km vzdálená Vlašim. Při příjezdu do Pravonína vás zaujme nádherný panoramatický výhled na bájnou horu Blaník, jeden z nejkrásnějších pohledů, ale i na vzdálenější Miličínsko a Voticko tzv. „Českou Sibiř“.
Historie obce Pravonín sahá až do 12 století, kdy byla na návrší postavena rotunda, pravděpodobně z popudu premonstrátského kláštera v Louňovicích pod Blaníkem. Jedna z verzí říká, že jméno vsi je odvozeno od jména převorky louňovického kláštera Pravoně (Justiny). Druhou verzí, pravděpodobnější je, že hvozdy kolem rotundy dostal k osídlení od Přemysla Otakara II. člen jeho družiny Pravona. První písemná zmínka o obci byla zaznamenána v roce 1352. V roce 1567 vybudovali Kekulové ze Strakonic v Pravoníně tvrz, která byla později dalšími majiteli přebudována na zámeček. Roku 1645 táhli Švédové od západu na Moravu a přitom vydrancovali a zpustošili celou vesnici. V roce 1729 má Pravonín již vlastní školu a od r. 1710 je zde panský pivovar. Po roce 1800 se střídá řada majitelů, mezi nimi stále častěji nešlechtici. Jejich hospodaření většinou tvoří dluhy. V roce 1876 je v obci zřízen poštovní úřad. Od roku 1910 jsou první záložny, agrárnická Kampelička a klerikální Raiffeisenka. Od r. 1934 patřil zámek a velkostatek rodině Sekaninových. V roce 1948 byl statek, včetně zámku, vyvlastněn a prostory zámku byly změněny na administrativní budovu. V roce 1982 se JZD a obecní úřad přestěhovali do nové budovy. V 90. letech byl zámek v restituci navrácen původním vlastníkům.
Ves Pravonín se poprvé připomíná v r. 1352, kdy se uvádí zdejší farní kostel. Místo je však mnohem starší, jak to dokládá sám pravonínský kostel, který je románskou rotundou asi z první poloviny 13. století. ...Až do husitských válek ves patřila k statku premonstrátského kláštera v Louňovicích pod Blaníkem, od r. 1420 byla v zástavě světských drtitelů. Asi v r. 1547 koupil Pravonín a některé vesnice v okolí od Trčků z Lípy Jindřich Kekule ze Strakonic, jehož synům Václavovi, Adamovi a Albrechtovi Kekulům změnil r. 1578 císař Rudolf II. zástavní držbu v dědičný majetek. Tak se stal Pravonín samostatným deskovým statkem, v němž si vrchnost zřídila i sídlo – tvrz. Zda byl jejím stavebníkem již Jindřich Kekule nebo až jeho synové, není známo. Poprvé se zdejší tvrz výslovně uvádí až v roce 1616, kdy Václav Kekule odkázal statek bratrům Václavovi a Mikulášovi Salavům z Lípy. V první polovině 17. století, kdy celá krajina velmi zkoušela válečnými strastmi, se majitelé Pravonín velmi často střídali. Když v r. 1661 koupil zadlužený statek Jan Richard Šváb z Ragersdorfu, uvádí se zdejší tvrz jako větším dílem zpustlá. Po Švábově vdově tu následovali Gersonové, od r. 1706 patřil Pravonín Janovi Ignáci Caretto z Millesima, od r. 1733 Albrechtu Desfoursovi, po něm r. 1739 Placidovi Gialdimu. Kdy a za kterého majitele byla někdejší tvrz nahrazena novým panský sídlem, není známo. Toto nové sídlo se uvádí až v r. 1750, kdy byl úředně odhadován zadlužený Gialdiho majetek. Budova, nazývaná zámkem, byla patrová, krytá šindelem. V přízemí byly 4 pokoje, klenutá kuchyň a 2 další klenuté místnosti, v patře předsíň, 7 pokoj a komora. Střechu zdobila vížka s hodina. Celý zámek byl již poněkud sešlý. Když musel být r. 1754 v dražbě prodán, koupil jej pražský purkmistr Jan Václav Vejvoda ze Stromberka, který v r. 1765 budovu opravil a ozdobil barokními sochami na průčelním štítě. Ve Vejvodově rodu zůstal pravonínský statek do r. 1800; poté se majitelé několikrát vystřídali. V l. 1818 – 1834 patřil Janu Pachtovi z Rájova, za něhož r. 1832 navštívil pravonínský zámek mladý hudební skladatel Richard Wagner. I později měnil zámek často své majitele. Od r. 1945 je zámek v majetku MNV a slouží jako byty kanceláře, pošta a knihovna. Zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu. Na nárožích jsou rivality, v průčelí trojúhelníkový štít, zdobený sochami..
|
Přihlášení |
