Blaník

Asi 12 km jižním směrem od Vlašimi, leží místo spjaté s národní pověstí "O spícím vojsku v hoře Blaníku". Samotný Blaník se rozděluje na Velký (638 m n.m.) a Malý (580 m n.m.). Již ze středověkých zápisů víme, že zde stával nějaký hrad. Přes mnohé bádání laiků, historiků a archeologů však nevíme přesně, kde ono sídlo stávalo. Nabízí se několik variant, ale nejnověji se předpokládá, že asi šlo o místo u vrcholu Malého Blaníku. Indicií je hned několik - spící vojsko v hoře a poslední bitva u rybníka Býkovce (ten je pod vrcholem Malého Blaníku), nález keramiky a kachlů z 15. století na lícovaném zdivu (1961 - arch. P. Radoměrský) nedaleko vrcholu, či potvrzení kamenného valu v místě.

První písemnost k Blaníku však vnáší další otazníky - jde o zprávy z r. 1402, tehdy o zmínkách o zajetí krále Václava IV., kdy se Zikmund snažil přinutit šlechtu, věrnou českému králi k poslušnosti. Zmocnil se tehdy Václavova rádce Prokopa a vozil jej po českých pobuřujících hradech a pod pohrůžkou zabití, žádal kapitulaci a vydání se jeho majestátu. Pod Blaníkem prý přikázal Prokopa přivázat pod hradem na taras a nechal na něj střílet. Hrad prý poté kapituloval. August Sedláček však tuto scénu připsal na hrad Blaník (Blansko) u Ústí nad Labem a zdejší opevnění přisoudil zaniklému slovanskému hradišti, což naše místo komplikuje.

Že na Blaníku sídlo existovalo podporuje i zpráva z kroniky Vavřince z Březové, kde se píše o obsazení Blaníku tábory v roce 1420. Nepíše se sice o hradu, ale nějaké opevnění zde snad bylo, nebo bylo vybudováno. Hrad byl nakreslen i na Klaudiánově mapě v roce 1518. Hrad se však mohl nacházet i jinde, např. na Velkém Blaníku na místě halštatského hradiště (přiklání se např. Národní památkový ústav), snad Holém vrchu, či naprosto jinde. Nelze ani vyloučit, že na Blaníku byla jen nějaká pevnostní stavba, či stavby a hrad vůbec v místě nestál. Každopádně by však spící vojsko měl vzbudit kohout a hora by měla již rytíře propustit.