Dub

Ves Dub je v pramenech doložena poprvé v r. 1390, kdy se uvádí její majitel Jaroš z Dubu, po něm v r. 1393 Hynek z Dubu. Petr z Dubu zpečetil stížný list proti upálení mistra Jana Husa. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad seděli v Dubu Měděnec a jeho syn Něpr z Ratibořic. Od počátku 16. století patřil statek Čáslavům z Podolí, z nichž se uvádějí Petr (1523) a Hynek (1534). Tvrz se poprvé připomíná v r. 1546 jako Hynkův majetek. R. 1579 prodali Jan a Hynek Čáslavové tvrz s dvorem, pivovarem a vsí Adamu Vítovi ze Rzavého. Jeho synu Ladislavovi byl majetek po Bílé hoře z jedné třetiny zabaven, ale po r. 1622 celý prodán vdově po Jiříku Vítovi ze Rzavého, Markétě, rozené z Vrtby, opět provdané Šléglovské. R. 1643 dědil statek Dub příbuzný Jiřík Kotvic z Kotvic, jehož dcera Alžběta, provdaná Odkolková, prodala r. 1666 tvrz, dvůr, pivovar a vesnice Dub, Chotčiny a Dobronice u Chýnova knížeti Janu Kristiánu z Eggenberku, který Dub sloučil s chýnovským panstvím. Nový majitel Jan Kristián dal r. 1680 zchátralou tvrz opravit současně s přilehlým dvorem jako obydlí svých hospodářských úředníků. Od roku 1719 se chýnovské panství stalo majetkem rodu Schwarzenberků. Za schwarzenberské správy byly v r. 1788 v budově zřízeny byty pro horníky pracující ve stříbrných dolech na Ratibořských Horách. V r. 1835 byly provedeny další úpravy pro panskou palírnu. To vše znamenalo pozvolný úpadek někdejšího rytířského sídla. V areálu hospodářského dvora stojí v jihovýchodním rohu přízemní část bývalé tvrze. V průčelí opuštěného stavení je zbytek renesanční rustiky. Na severní straně přiléhá jednopatrová budova s přízemními arkádami. Na jižní straně býval rybník (dnes louka).