
První zpráva o louňovické tvrzi pochází z roku 1598, tedy čtyři roky po smrti Oldřicha Skuhrovského, jež v roce 1566 dostal Louňovice jako svůj dědický díl. Z toho vyplývá, že tvrz byla zbudována mezi léty 1566 a 1598. Ke stavbě nepochybně využil zbytků klášterního proboštství, což dokazují dochované zbytky středověkého zdiva v severní části východního křídla. Zachované hlavní zdi vyspravil, vložil do nich klenby a vyzvedl nad nimi patro. Severní křídlo pak prodloužil západním směrem. Snad ještě za jeho života proběhla druhá, renesanční, stavební etapa, při které došlo k vystavení nového jižního křídla s dvěma nárožními věžemi, které byly založeny současně se stavbou tvrze. Po smrti Oldřicha Skuhrovského přechází majetek do rukou jeho nejmladšího syna, Oldřicha Sezimy Skuhrovského, kterému byl v roce 1620 rodový statek za účast na českém stavovském povstání vzat a ponechán jenom ve správě. Navrácen mu byl až roku 1636. V roce… číst dále
Za dob roboty žil na Louňovickém zámku krutý správce. Jednou poručil, aby dřevorubci rozřezali 18 sáhů dřeva do večera. Úkol však byl nad jejich síly, a tak večer rozčilený správce hrozil, že všechny nechá za svou lenivost popravit. Předstoupil před správce starý dřevorubec a vyřkl, že správce stihne krutý trest. Zanedlouho správce onemocněl a zemřel. Od té chvíle prý na zámku začalo strašit. Jednou se prý před zraky ponocného otevřely vrata a ze zámku vyrazil černý kočár bez koní. V kočáře prý seděl černý muž bez hlavy. Kočár objel zámek, vjel zpět a vrata se zas zavřela. Ponocný omdlel, a když procitl, v hrůze viděl v blátě vyjeté koleje a cákance krve! Od těch dob prý strašidlo nikdo neviděl, ale lidé stále věří, že správce nemá pokoje.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.