kostel sv. Linharta

Ves Obora je poprvé zmiňována roku 1325 v souvislosti s udělením léna Kojatovi z Otnavic, jenž si následně blízko vsi vybudoval své sídlo, dodnes patrné jako oborské tvrziště (Kellerberg). Toto sídlo bylo archeologicky zkoumáno již na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století poloamatérskými výkopy, bohužel bez zachované dokumentace. V roce 1989 tu byly Karlovarským muzeem (Jiří Klsák) dvěma sondami zjištěny zbytky kamenných destrukcí a středověká keramika, datovaná do období 14. až 16. století. Kostel samotný je však poprvé připomínán již roku 1246, kdy byl společně s kostely v Olšových Vratech a v bývalém Vranově darován Václavem I. řádu křižovníků s červenou hvězdou. V polovině 14. století se Obora s kostelem stává majetkem nově vysazeného města Karlovy Vary. Zánik kostela souvisí pak s postupným opouštěním vsi a ztrátou významu celého místa na konci 15. století, kdy se novým střediskem postupně stává město v údolí, nadané četnými privilegii svého zakladatele císaře Karla IV. Díky umístění tajemných ruin v karlovarských lázeňských lesích u cesty na Horní Slavkov a vazbě na Karlovy Vary se stalo toto místo středem pozornosti četných badatelů již v 18. století. Například roku 1772 si zdejší lázeňský lékař David Becher povšiml, že při výstavbě kostela byl mimo jiné použit také bílý vřídelní kámen. Kostel má jednoduchý půdorys, pravoúhlou obdélnou loď o rozměrech 1250 x 1000 cm, na niž na východě navazuje pravoúhlý čtvercový presbytář o rozměrech 800 x 800 cm. Zdivo dosahovalo šířky 120 cm a bylo řádkové. Archeologické práce v kostele byly Karlovarským muzeem (Jiří Klsák) zahájeny v roce 1989 sondáží za účelem stanovení úrovně podlah a zjištění zachovalosti detailů v interiéru. Pokračovaly pak v roce 1990 odstraňováním sutě v interiéru a vyčištěním vykopané plochy na úroveň poslední fáze podlahy. Podlaha byla tvořena maltovou vrstvou, do níž byly zapuštěny čtvercové cihlové dlaždice, v presbytáři šikmo k ose kostela, v hlavní lodi souběžně. Také obnažené zdi přinesly zajímavé poznatky, lomový kámen byl pospojován vápennou maltou s příměsí vřídlovce, vzácně se na zdi zachovala silnější hlazená vápenná omítka. Mezi presbytářem a hlavní lodí byly potvrzeny zbytky základů triumfálního oblouku, mezi nimi byly zachyceny zbytky modelovaného kamenného prahu. V severní a jižní stěně byly objeveny kónické vstupy, severním se přicházelo od vesnice, jižním se vstupovalo na přilehlý hřbitov. V severovýchodním i jihovýchodním rohu hlavní lodi se pod destrukcí nalézaly dobře zachovalé základy dvou bočních oltářů. Rovněž hlavní oltář v presbytáři byl potvrzen, oproti všem nadějím však v žalostném stavu. V tomto roce byl pak ještě nalezen v hlavní lodi pohřeb muže se dvěma dětmi. V roce 1991 pokračoval výzkum interiéru výzkumem presbytáře. V jeho rámci byl uskutečněn zvláště pozoruhodný nález. V prostoru rozbitého hlavního oltáře, částečně pod jeho sutí, byl nalezen pohřeb mladé ženy. Kostra byla uložena na levém boku, ve skrčené poloze, bez orientace. Ruce i nohy byly v poloze, která napovídala svázání. Hrob byl podle nálezových okolností datován do přelomu 16. a 17. století. Bezpochyby tu archeologové narazili na stopy dávného násilí, snad z doby, kdy nebylo v kraji příliš bezpečno. Archeologický výzkum pak pokračoval na jižní straně kostela, kde byl kostrovými nálezy potvrzen středověký hřbitov. V roce 1992 bylo odkryto dalších několik desítek kostrových pohřbů. Jednotlivé pohřby ležely místy ve čtyřech až pěti vrstvách nad sebou a často se vzájemně porušovaly, svědčilo to o dlouhodobém pohřbívání a pravděpodobně i o nedostatku místa. Hroby byly prosté, bez milodarů, s nálezy spíše druhotnými, proto i hůře datovatelné. S pohřbíváním souvisel i nález přístavby k jižní zdi presbytáře (nejspíše márnice). Z nálezů, které byly u sv. Linharta uskutečněny, stojí rozhodně za zmínku několik desítek mincí, mezi nimi i některé zajímavé české brakteátové halíře ze 14. století, z kosti vyřezávaná miniatura sv. Kateřiny a torzo Krista a zejména velké množství železných votivních předmětů, zoomorfních i antropomorfních, které byly pokládány na oltář sv. Linharta s prosbou o pomoc. V roce 1998 až 1999 byly zbytky kostela sv. Linharta péčí města Karlovy Vary konzervovány a místo bylo pietně upraveno, aby stav této památky odpovídal svému významu v historii Karlových Varů. Dalšího zviditelnění se památce dostalo roku 2007 výrazným zásahem do lesního porostu. Lokalita je volně přístupná a pěšky bez námahy dostupná z Karlových Varů i od nádraží z Březové. Přístupná je i vozidlem, které lze zaparkovat nedaleko odsud u lesní kavárny sv. Linharta..