© Milan Caha 09/2020
Skupina žulových věží označovaných jako Zkamenělá svatba přitahovala pozornost návštěvníků od nepaměti. Místo a jeho legenda inspirovaly řadu literátů včetně J. W. Goetheho, Theodora Körnera, bratří Grimmů či Viléma Mrštíka. Německý skladatel Heinrich Marschner, který se v roce 1823 léčil v Karlových Varech, legendu o Janu Svatošovi zpracoval v opeře Hans Heiling. Místem se nechal inspirovat dokonce i zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, který popsal jeden ze svých snů v pojednání „Sen o Svatošských skalách“. Skály stojí přímo na břehu Ohře a dosahují výšky až 50 metrů od její hladiny. Pro svoji malebnost a botanickou rozmanitost byly již od roku 1933 chráněny, v roce 2007 získaly statut národní přírodní památky pod správou CHKO Slavkovský les.
Jan Svatoš – tedy Hans Heiling – byl podle pověsti knížetem skřítků a duchů loketského kraje. Jeho matka byla vodní víla z Ohře. Pověst o něm a skalách má několik variant. Podle jedné jsou skály svatebním průvodem, který nechal Jan Svatoš zkamenět za pomocí ďábla, protože si Eliška, o níž se ucházel, chtěla vzít jiného. Jiná pověst vypraví, že se jedná o svatební průvod samotného Jana Svatoše, který nechala zkamenět vodní víla z Ohře, které Svatoš slíbil, že se nikdy neožení. Žulové věže představují jednotlivé svatebčany – je zde Kapucín, Nevěsta, Ženich, Páter, Muzikanti, Tchyně, Tchán, Svědkové a Zámek. Ještě jiná pověst o Hansi Heilingovi vypráví o tom, že se vzdal své nesmrtelnosti kvůli lásce k pozemské dívce a byl rozsápán medvědem. Pověsti zpracovali jak němečtí autoři, tak v poslední době i spisovatel Zdeněk Šmíd ve své sbírce příběhů z Karlovarska a Loketska "Strašidla a krásné panny".
|
Přihlášení |
