© Rodochrozit, 10/2011
Podhradí královského hradu Loket mělo opevnění zřejmě již počátkem 13. století. Od počátku byla jeho hlavní pozoruhodností prakticky neprůjezdnost města, které mělo jedinou bránu (zvanou Dolní) na východní šíji ostrohu. Dalším průchodem hradeb byla Robičská fortna na v jižní části hradeb, která však sloužila jen místní frekvenci.
Loketské hradby byly několikrát přestavěny a rozšířeny, hlavní důraz byl vždy kladen na zmíněnou Dolní bránu. Ta se postupně změnila na de facto samostatnou pevnost se dvěma věžemi, jejíž střežení obstarávali hradní mani. Tohoto faktu využívali při svých sporech s měšťany v 15.–16. století zástavní majitelé hradu i města Šlikové. Město k ní získalo klíče až roku 1562.
Během třicetileté války a zejména po ní se loketské opevnění rozšiřovalo o barokní bastiony. Roku 1663 bylo město vyhlášeno zemskou pevností, což péči o opevnění dále zesílilo. Tento statut Loket ztratil koncem 18. století. Poté byly části hradeb rozprodávány majitelům sousedních domů, případně demolovány (zejména z důvodu průchodu hlavní komunikace městem). Zachované části byly důkladně opraveny v 70.–90. letech 20. století a nabízejí dnes zajímavou procházku po západním, jižním a východním obvodu města.
Dodnes se zachovaly zejména Černá věž (část někdejší Dolní brány, přes léto přístupná s exposicí loketských kuriosit), Robičská věž (jižně od radnice) a parkánové podkovovité bašty. S využitím konstrukcí zbrojnice u Dolní brány byla postavena i dodnes existující škola, která prošla ve 30. letech 20. století zcela nevhodnou modernisací.
