
Libenice jsou malá vesnice, nyní část městyse Borotín v okrese Tábor. Nachází se asi 4 km na severozápad od Borotína. Prochází tudy silnice II/120 v úseku Sedlec-Prčice – Sudoměřice u Tábora a žije tu asi 60 obyvatel. Libenice leží v katastrálním území Libenice u Tábora o rozloze 4,61 km². Je to velmi stará vesnice, i když se poprvé písemně připomíná až r. 1436, a to jako majetek paní Běty z Libenic a později jejího manžela Petra ze Šebířova. V r. 1545 získal vesnici bohatý táborský měšťan Prokop Hýlovec z Polkovic, po něm ji drželi Dvořečtí z Olbramovic a od roku 1577 Jindřich Vrchotický z Loutkova. Ten je pro vesnici významný, protože si zde vystavěl tvrz. Její pozůstatky se dochovaly po přestavbách v objektu č. p. 6. V r. 1590 koupil Libenice s uhřickým panstvím rytíř Rudolf Měsíček z Výškova, r. 1616 je získal rytíř Bedřich z Bílé a o dva roky později Petr Pavel Hozlauer z Hozlau. Osud dvou posledně jmenovaných byl tragický, protože Bedřich z Bílé byl popraven v r. 1621 mezi 27 představiteli českého stavovského odboje na Staroměstském náměstí v Praze. Petr Pavel Hozlauer z Hozlau byl r. 1620 uvězněn v obleženém Táboře pro podezření, že straní císařským a ve vězení zemřel. Přesto bylo jeho panství posmrtně zabaveno císařskou komorou a vdově Hozlauerové trvalo sedm let, než ho získala zpět. V roce 1726 byly Libenice přikoupeny k prčickému panství. Až do r. 1975 pak byly samostatnou obcí se čtyřmi osadami, nyní jsou součástí městyse Borotín.
Bývalá tvrz se nachází v areálu dvora při východním okraji procházející silnice. Přichází sem též modrá turistická značka od nádraží Střezimíř na trati Praha-Tábor.
V Horních Libenicich stávala v místech nynějšího dvora starší tvrz, na níž sídlili rytíři z Libenic. Z nich se jmenuje r. 1401 Mikula a r. 1474 Bohuslav z Libenic. Z renesanční tvrze, jež byla založena až ve 2. pol. 16. stol., se uchovaly jediné valené (do oblouku z lámaného kamene klenuté) klenby mezi pasy a ve sklepě žulové ostění s kamennými výplněmi v hořejších rozích. Mezi dvorem a silnicí je nepatrné navrší - zbytek někdejších valů, jež byly po zrušení tvrze skopány. Po odstranění valů byl i příkop, který se táhl kolem tvrze, se zemí srovnán. Dále připomínají vybavení tvrze čtyři šikmé opěrné pilíře, z nichž dva jsou na západní, jeden na rohu a jeden na jižní straně obytného staveni. Vypuklé římsy nad horními okny a okrouhlá ozdoba mezi nimi jsou novější. Pocházejí z konce 18. stol. Vedle dvora u zahradního plotu je dřevěná zvonička. Na vidlicově rozvětveném sloupu visí zvonek pod kuželovitou, šindelovou stříškou, jež je zakončena kratičkým hrotem..