
Nadějkov leží 20 km severozápadně od Tábora a 13 km severovýchodně od Milevska.
Zámek je jednopatrový trojkřídlý, jeho hlavní část je protáhlá, boční křídla vybíhající do dvora jsou naopak poměrně krátká. Celý objekt je krytý mansardovou střechou. Průčelí z roku 1781 se vyznačuje bohatými ozdobnými profily nadokenních říms i podokenních výplní. V hlavním křídle je ve střeše věžička s fungujícími hodinami.
Po roce 1989 byl vrácen do soukromých rukou a znovu upravován. Pro veřejnost je nepřístupný.
V okolí za zhlédnutí jistě stojí město Tábor s velkým množstvím památek. Dále na okraji Milevska krásný klášterní románský kostel a zajímavý je i kostel na nedalekém hřbitově.
Interiéry zámku jsou zatím v dobrém stavu, což díky volnému přístupu nemusí trvat dlouho. Vlastníkem je od r. 2008 a.s. Galileo Veritas. Zámek koupila od Ronyho Segera, který žije v Izraeli a je synem restituenta ing. Milana Segera, jemuž byl zámek v r. 1993 vrácen..
Na počátku 16. století se Nadějkov dostal do majetku rodu Doudlebských z Doudleb. Bedřich z Doudleb v letech 1570 až 1584 nechal tvrz přestavět v renesančním slohu. Poslední z rodu Doudlebských z Doudleb, kteří vlastnili Nadějkov byl Jiří František, který roku 1668 prodal nadějkovské panství Mikuláši z Germersheimu v Harpershofu, měšťanu z Menšího Města pražského. Majitelé Nadějkova se pak často střídali. Roku 1702 je koupil Václav Norbert Oktavián Kinský ze Vchynic. O tři roky však i on Nadějkov prodal. Novým majitelem se stal rytíř Jiří Bořek Dohalský. Od té doby se majitelé hospodářství i tvrze opět poměrně často střídali. Roku 1761 získal tvrz i hospodářství Antonín Ferdinand Feuerstein. Ten roku 1781 dal přestavět tvrz do podoby barokního zámku. Podle aliančního erbu nad vstupem mohla být přestavba dokončena až za Antonínova synovce Antonína Františka. Roku 1803 prodal panství pražskému měšťanovi Janu Tuscanimu. Dalším majitelem byl od roku 1843 Karel hrabě Vratislav z Mitrovic, jehož dcera Karolína Kokořovcová z Kokořova provedla po roce 1863 značné vnitřní úpravy, vnější barokní podobu zámku však zůstala zachována. Po bezdětné hraběnce Karolině zdědil Nadějkov r. 1917 akad. malíř Karel Beck, roku 1936 jej koupila rodina Segerova. Po roce 1945 byl zámek Segerům zkonfiskován. Roku 1952 byla provedena generální oprava a v zámku byla umístěna škola. Po roce 1989 byl vrácen původním majitelům a znovu upravován. Celý objekt je dobře zachovalý. Soudě podle exotické adresy vlastníka v katastru nemovitostí žiji Segerové v cizině a zámek samotný je nabízen k prodeji. Zámek se nachází v rozlehlém parku, jehož součástí je velký Mlýnský rybník. Park je udržovaný, stejně jako jeho část táhnoucí se dozadu podél rybníka, která je vroubena letitými stromy. Zámek je jednopatrový trojkřídlý, jeho hlavní část je protáhlá, boční křídla vybíhající do dvora jsou naopak poměrně krátká. Celý objekt je krytý mansardovou střechou. Průčelí z roku 1781 se vyznačuje bohatými ozdobnými profily nadokenních říms i podokenních výplní. V hlavním křídle je ve střeše věžička s fungujícími hodinami.