Jistebnice

Ves Jistebnice je poprvé doložena v závěti Voka z Rožmberka z r. 1262. Rožmberkové vystavěli v Jistebnici tvrz, v níž sídlil purkrabí. Kdy panství jistebnické přestalo být rožmberským majetkem, není známo, ale v r. 1480 již bylo v držení vladyků Kozských z Kozího, patrně jako náhrada za dluhy nebo jiné závazky. Po smrti Mikuláše Kozského (1523) zdědili panství Kuneš Bohdanecký z Hodkova a na Žlebích a Volf Házl z Nové Vsi na Slavětíně. Když ten zemřel (asi v r. 1536), prodali poručníci jeho dětí spolu s Kunešem r. 1537 tvrz, dvůr, městečko Jistebnici a poddanské vsi městu Táboru. Neobývaná tvrz pustla.

Po prvním protihabsburském odboji v r. 1547 byl majetek města Tábora konfiskován a jistebnické panství na přímý zásah krále Ferdinanda. I. prodáno hraběti z Gutštejna. V kupní smlouvě (1548) byly zahrnuty tvrz („něco pospuštěna jest“) s dvorem, městečko Jistebnice a 22 vesnic. Kupec však obratem prodal r. 1549 jistebnické panství Ladislavu z Lobkowicz.

V. r. 1638 byla tvrz zčásti zbořena a zachovaly se z ní jen holé zdi. Koncem 17. století byla však znovu obnovena. Mezi půlválcové nárožní bašty bylo vestavěno jednopatrové křídlo a v něm vykázán byt hejtmanovi. Ještě koncem 19. století byl zde byt ředitele velkostatku, kancelář a archív panství.

V držení Lobkowiczů byla Jistebnice až do r. 1829, kdy ji kníže Ferdinand Lobkowicz prodal Janu Nádhernému. Novému majiteli a jeho nástupci Otmaru Nádhernému sloužil k přechodnému ubytování starý Vlašský dům na náměstí (stál již v 16. století a patřil italské rodině ze Sonetu), později zvaný Starý zámeček.

Jistebnická tvrz je jednopatrové stavení stojící na jihovýchodním okraji města, s dvěma půlválcovými baštami na koncích. V přízemních klenutých prostorách jsou dnes dílny a sklady, v poschodí byty. Ke staré hradbě při severní straně byla v 18. století přistavěna sýpka. Třetí, zčásti zachovaná bašta stojí na západním konci dvora, kde patrně býval přístup ke tvrzi.

V r. 2011 byl Jistebnici vrácen historický status města.