Kynšperk nad Ohří

Hrad Kynšperk nad Ohří

Na kynšperském návrší stávalo původně asi slovanské hradiště, jehož zbytkem je snad mohutný val u starého židovského hřbitova. Archeologický průzkum dosud o této první fázi kynšperského hradu nic neřekl. Dosti podrobně jsou však známé zbytky jeho druhé fáze, kterou lze datovat do koncem 12. nebo začátku 13. století. Souvisela už se vznikem a vývojem města Kynšperka.

První nespornou zprávou o městě Kynšperku je jeho zakládací listina z r. 1232. I když se v ní o hradě výslovně nemluví a doksanským premonstrátkám se dává právo vybudovat zde město – nebo spíše poddanskou tržní osadu bez větších městských práv (forum) – přece jenom jeho název (Chunigisperch, Königsberg) dokazuje, že snad vzniklo v sousedství a pod ochranou starší královské pevnosti – hradu. Bez něho by také nemohli poslední Přemyslovci a Jan Lucemburský pomoci českým křížovníkům s červenou hvězdou vyhrát dlouhotrvající úporný boj s valdsaskými cisterciáky o kynšperskou faru. V tomto boji šlo především o posílení autority českého krále na jednom z nejdůležitějších úseků hranic českého státu (Chebsko k němu totiž nesporně patřilo až od r. 1322) a o ovládání významné Královské cesty, spojující západní Evropu přes Cheb s českým vnitrozemím. Právě toto vítězství českých křížovníků a královské moci (1311) bylo nejvhodnější základnou k ovládnutí sousedního Chebska.

Kolem Kynšperka a zdejšího královského hradu, doloženého už vlastně první zmínkou o Kynšperku z r. 1188, kde se jmenuje Udalcus de Chinigisperch, a nepřímo i zmíněnou listinou o povýšení na město z r. 1232, vznikl ke konci 13. století podobný systém rytířských lén jako už předtím kolem Lokte (asi 50 vsí). Zpočátku ovládali jejich značnou část falknovští (sokolovští) Nothaftové, potom valdsaští cisterciáci a bavorští Winklerové. Od druhé poloviny 14. století je drželi Leuchtenberkové, v l. 1538–1542 páni z Plavna v l. 1542–1547 Šlikové. Vrchním lenním pánem všech těchto statků ve Slavkovském lese byl český král a jeho zástupce loketský a později kynšperský purkrabí. Část těchto lén však fakticky drželi Štampachové ze Štampachu (dnes Kamenice), Planknerové z Kynšperka, Kagerové z Kageravy (dnes Libavské Údolí) a jiné vrchnosti, později zejména Perglarové z Perglasu (dnes Chlumek) aj.

Kynšperk byl na královské město povýšen až privilegiem Karla IV. z r. 1364. Ale i potom zůstávalo město značně závislé na královském pohraničním hradě a mělo zejména velmi omezené právo hradeb: až do 16. století se smělo opevňovat jen příkopem a dřevěným oplocením (plancken) – a to se zachovalo ve jméně kynšperských Planknerů. Výjimku tvořily jen kamenné městské brány, z nichž se jedna (asi z 15. století) zachovala dodnes.

Za husitských a poděbradských válek stál Kynšperk na straně nepřátel kalicha a Jiřího z Poděbrad a po r. 1434 jej král Zikmund zastavil Šlikům. Ve skutečnosti tu však vládli Štampachové, kteří si na pomoc proti Šlikům pozvali Gutštejny. Volf z Gutštejna prodal hrad r. 1525 Šlikům. Po tomto roce, ale ještě před r. 1547, kdy museli po porážce ve šmalkaldské válce Kynšperk i ostatní okolní léna zase vrátit králi, provedli zde Šlikové velké přestavby. A právě v souvislosti s nimi ze zachoval v loketské městské knize (Promemoria) z l. 1529–1770 popis hradu po šlikovské přestavbě, k níž došlo mezi l. 1525–1528. Uprostřed silných dvojitých hradeb stálo tehdy jádro hradu, patrová budova z kamene nebo cihel, snad ve vrchní části hrázděná, s kuchyní a spíží v přízemí; jednotlivé místnosti byly odděleny dřevěnými příčkami. V patře byly obytné místnosti. Hradní palác měl tři patra a vedle něho stál tzv. letní dům s mnoha okny, obrácenými k jihu, obývaný hlavně na jaře a v létě. Vedle paláce byla postavena pevná brána, kudy vedla cesta přes příkopy do města. Opevnění, které Šlikové podstatně zesílili, se skládalo z vnějších hradeb s cimbuřím a podsebitím a z vnitřních hradeb s věžemi – snad čtyřmi – v rozích čtverhranného hradiště. Mezi hradbami byl hluboký příkop s tarasy, které tvořily základ ochranných zdí – lehčí vnější opevnění před hradbami.

Po r. 1547 dal Ferdinand I. Kynšperk do zástavy pánům z Plavna a Rudolf II. jej prodal r. 1596 svému komořímu Janu Poppovi; od něho koupil panství Kašpar starší Belvic z Nostvic. Kašpar Belvic prodal r. 1603 hrad městu, ale ten byl už tehdy zpustlý, protože majitelé na něm dávno nebydleli.

Proto není pravděpodobné, že byl kynšperský hrad zničen teprve za třicetileté války útokem švédského plukovníka Güldenströma, důstojníka generála Königsmarka, který v r. 1648 obléhal Cheb. Švédský útok tehdy platil pravděpodobně jako v l. 1637, 1639 a 1640 zase především městu Kynšperku, jež bylo už od 16. století (na rozdíl od středověku) důkladně opevněno. Tomu by nasvědčovaly i zprávy, že hrad sloužil tehdy (po r. 1603) už jen hospodářským potřebám (skladiště apod.) a jako pramen právních nároků města a „letní dům“ byl pronajímán soukromníkům. V každém případě však znamenala třicetiletá válka pro hrad rány, z nichž se už nikdy nevzpamatoval.

Značná část zdiva starého hradu byla v 19. století použita na stavbu panského domu v Kynšperku a jeho zříceniny koupilo v r. 1836 město, které jich používalo jako kamenolomu, čímž bylo povrchové zdivo úporně zlikvidováno. J. G. Sommer uvádí, že zde byly na začátku 19. století ještě dvě silné zdi a čtyři vysoké okrouhlé (nárožní) věže – podle Sommera byly poslední zdi zbourány v r. 1813.

V l. 1970–1972 byl podniknut archeologický průzkum, který objevil části základů hradu – patrně čtverhranných obvodových zdí – velké množství gotické a renesanční keramiky (střepy), mincí ze 13.–16. století, zbytky gotických skleněných nádob, kachlů asi z téže doby a velmi pozoruhodné ukázky drobné figurální plastiky asi z konce 15. století.