Kager, Starý zámek

Od východu přicházejí na hradiště dvě staré cesty. Původně keltské hradiště je místo, osídlené od doby bronzové, později poskytující útulek Slovanům, kde ještě později stával hrad Kager (dochovaly se jen základy), je archeologickou památkou první kategorie. Pro badatele a návštěvníka je problematický už název hradiště. Na turistických mapách je uvedeno buď jako hradiště v Kolové nebo Starý zámek. Podle posledního středověkého objektu je v literatuře nazýván jako hrad Kager. V publikaci Encyklopedie hradišť v Čechách je hradiště uvedeno pod názvem Libavské Údolí podle nedaleké obce. V roce 1942 byl publikován plán hradiště i s popisem, který si všímá i zahloubených objektů na ploše (celkem 15 objektů). Větší archeologický výzkum na ploše hradiště provedla pak roku 1966 Olga Pospíchalová z Chebského muzea. Získané pravěké nálezy byly přiřčeny chebské skupině popelnicových polí mladší doby bronzové. Středověké nálezy byly zařazeny do 14. a první poloviny 15. století. Zásadní objev přinesl archeologický výzkum, který byl proveden v roce 1986 Archeologickým ústavem ČSAV, expoziturou v Mostě a Chebským muzeem (Tomáš Velímský a Pavel Šebesta) v jednom ze zahloubených objektů na ploše. Z výzkumu vyplynulo, že pravěké hradiště bylo nově osídleno znovu ještě ve 2. třetině 13. století. Středověké sídliště využilo pravěkého opevnění, aniž respektovalo vnitřní členění hradiště. Na ploše jsou pravidelně (většinou podél přístupové cesty) rozmístěny relikty zahloubených objektů – zemnic, z nichž jeden byl podroben archeologickému zkoumání. Objekt zaniklý požárem poskytl informace o některých stavebních a funkčních detailech, na základě nichž bylo obydlí i rekonstruováno. Jednalo se o typickou zemnici o vnějších rozměrech 420 x 400 cm, zahloubenou 120 cm pod úroveň terénu a doplněnou na severozápadní straně vstupní šíjí. Vlastní zemnici tvořily dřevěné srubové stěny na kamenné podezdívce..

Jméno snad původně platilo Starému zámku a přešlo na blízkou ves..

Tvrz se rozpadla okolo 15. století. Dnes se jedná o archeologickou památku I. kategorie. Archeologové tu získali střepy keramiky pocházející od chebské skupiny kultury popelnicových polí ze středověku. V 18. století zde vznikla ves jako osada zemědělců, pastýřů a horníků německé národnosti. Ti pojmenovali ves podle rytíře Kagera, a německé „au“ značící louky nebo luhy, a to dalo dohromady název obce, který setrval až do roku 1945 jako Kogerau, později česky Kagerava. Kromě obecního úřadu a školy měla Kolová 2 hostince, z nichž známý byl hostinec Čertův mlýn – Teufelsmühle, který přitahoval mnoho výletníků a letních hostů. V létě 1929 zde trávil svoji dovolenou známý novinář Egon Erwin Kisch, píšící do německých novin vycházejících v Praze. Během své letní dovolené v Čertově mlýně napsal reportáž o loupežnících na Chlumu, inspirován známou divadelní hrou, kterou v té době hrály hojně různé kočující společnosti. Pověst o loupežnících pochází z nedalekého Chlumu sv. Máří a má zřejmě základ v historické skutečnosti. Po vysídlení německých obyvatel (počet obyvatel v Libavském Údolí již překračoval počet obyvatel v samotné Kolové) byl Obecní úřad přemístěn do Libavského Údolí a dne 22. srpna 1950 byla státními úřady provedena změna a Kolová se stala součástí obce LibavskéÚdolí, takže přestala samostatně existovat. Dnes už jí v mnoha případech nelze nalézt ani v automapě. Malou procházkou si projdete stezku vedoucí k soutoku Malé a Velké Libavy, která vás povede okolo Čertova kamene, který se podle pověsti utrhl a zavalil pocestného s koňským povozem mířícího právě do hostince Čertův mlýn. Jestliže se od soutoku vydáte po levém břehu Velké Libavy dojdete do Libavského Údolí okolo náhonu a stavidla, který patřil textilní továrně, jež byla založena r. 1824 svobodným pánem Lenkem..