Šabina

Kolem roku 1300 ji získává Eckehard Nothaft a připojuje k falknovskému panství. V roce 1309, po soudu v Chebu, získává Šabinu klášter Waldsassen, později jí opět vlastní Nothaftové. Ves byla manským statkem, ale jména manů, pravděpodobně z okolní drobné šlechty, nejsou známá. Pravděpodobně ve 14. století zde vzniklo panské sídlo, ale jeho polohu dnes neznáme. V polovině 14. století zastavil klášter Šabinu Trostu Winklerovi, v roce 1355 povoluje císař Karel IV. prodej klášterního majetku panství Chodov Trostu Winklerovi, pravděpodobně i se Šabinou. V roce 1358 se na Šabině uvádí Eberhard, roku 1395 Dětřich (Dietreich), připomínaný ještě roku 1409. V soupisu z konce 14. století se uvádí ves Šabina jako majetek říšských hornofalckých lantkrabat z Leuchtenberka. V roce 1538 získává tyto léna Jindřich z Plavna, dále po něm v roce 1542 hrabě Jeroným Šlik. Počátkem 16. století vlastní Šabinu loketský hejtman Vilém Pergler z Perglasu (Chlumku). V roce 1525 je zde uváděn jako majitel Václav Pergler. Pravděpodobně už za Perglerů zde vzniká tvrz. Po porážce stavovského odboje v roce 1547 propůjčil král Ferdinand I. v roce 1551 společně se statkem Habartov i Šabinu loketskému soudci Mikuláši Stolzovi (Štolc) ze Simsdorfu. Tři synové pana Mikuláše si majetek listinou z 16. 10. 1567 rozdělili, prostřední syn Jiří získává Šabinu s tvrzí včetně několika okolních vsí. Po roce 1567 nechal Jiří Stolz umístit na vnější fasádě tvrze erb Stolzů. Šabina patřila počátkem 17. století krajskému královskému sudímu a hejtmanovi Mikulášovi Stolzovi, který byl aktivním příznivcem odbojných českých nekatolických stavů. Společně s dalšími šlechtici přepadl 20. 10. 1619 katolickou faru v blízkém poutním místě Chlumu Svaté Maří a dosadili tam protestantského duchovního. Po bitvě na Bílé hoře byl odsouzen k smrti, následně dostal od panovníka milost a trest mu byl změněn a byl vsazen do vězení na hradě Křivoklátě, kde roku 1628 umírá. Jeho statky jsou zabaveny a prodány radovi královského apelačního soudu v Praze Bartoloměji Brunnerovi z Wildenau. V soupise poddaných podle víry z roku 1651, se uvádí jako majitel Šabiny plukovník Jan Jakub Pirovano. V roce 1654 statky Šabina a Chlumek patřily ke kynšperskému panství Lothara svobodného pána Metternicha. V 18. století se majitelé kynšperského panství často střídali. V roce 1745 kupuje Šabinu a Chlumek paní Veronika Dorota svobodná paní z Becku (rozená Straková z Nedabylic). V roce 1765 od dcery paní Beckové, Marie Anny Karolíny z Bubna a Litic kupuje statky Chlumek a Šabinu František Václav hrabě Nostitz. Za Nostitzů proběhly barokní úpravy budovy tvrze. Šabina je připojena k falknovskému panství a rod Nostitzů vlastní statek až do 20. století. V 19. století sloužila budova tvrze jako škola (do roku 1891) poté jako chudobinec. V první polovině 20. století byla používána jako škola a z náčrtku vyplývá že na jižní straně, pravděpodobně v souvislosti s přeložením hlavní silnice, byla část ubourána. Po roce 1948 patřila státnímu statku, který jí využíval jako skladiště a sýpku.