severní průčelí hradu
© Pavel Zany Komárek 16. 4. 2016
Drosendorf nebo též Drosendorf an der Thaya (česky Drozdovice nad Dyjí) leží ve spolkové zemi Dolní Rakousy nedaleko hranice s Českou republikou. Chloubou tohoto městečka je zejména téměř kompletně zachovalé středověké opevnění, které je nejdochovanějším v celém Rakousku. Podél hradeb vede 2 km dlouhá poznávací stezka. K opevnění přiléhá areál zámku, jenž byl původně hradem navazujícím na systém městských hradeb. V zámku, jehož nádvoří je volně přístupné veřejnosti, se nachází penzion, taverna a vzdělávací centrum. Dnes je zámek stejně jako Eibenstein ve vlastnictví starobylého, původně španělského šlechtického rodu Hoyos-Sprinzenstein. Mezi další památky patří na náměstí stojící kostel sv. Martina a radnice s krásnou sgrafitovou fasádou.
Nedaleko se nacházejí volně přístupné zříceniny hradů Thürnau a Eibenstein nebo za poplatek veřejnosti zpřístupněná rozsáhlá zřícenina hradu Kollmitz. Za navštívení stojí také zachovalý hrad Raabs nebo zříceniny okolních hradů Buchenstein a Gaber.
Hrad s vysokým bergfritem a palácem vznikl jako součást opevnění města Drosendorf (česky Drozdovice), které pravděpodobně kolem roku 1240 založil na vysokém ostrohu nad starší osadou s tvrzí rakouský vévoda Fridrich II. Babenberský řečený Bojovný. V roce 1278 před bitvou na Moravském poli obléhal město český král Přemysl Otakar II. Obranu města a hradu vedl Štěpán z Maisova (Stefan von Maissau). ...I když obléhání trvalo pouze 16 dní, než město padlo, poskytlo to Rudolfovu vojsku dostatek času k přípravě na bitvu a Štěpán z Maisova byl posléze za své zásluhy odměněn úřadem rakouského maršálka. Rudolfovým nástupcem se stal Albrecht I., jenž patrně kolem roku 1293 propůjčil drozdovický hrad do zástavy Oldřichovi z Capellenu. Jeho syn Jan se oženil s Kunhutou, dcerou Rudolfova švábského spolubojovníka Eberharda I. z Waldsee. Kunhutini bratři drželi v okolí Drozdovic několik vesnic a také další zeměpanský hrad Kollmitz (česky Chlumec). Za války s českým králem Janem Lucemburským, roku 1328, pověřil rakouský vévoda Fridrich I. obranou Drozdovic právě Fridricha, Jindřicha a Eberharda, bratry z Waldsee. Město se po šestitýdenním obléhání i tentokrát vzdalo. V 2. polovině 14. století moc držitelů Drozdovic, pánů z Waldsee, vzrostla, ale již v 90. letech tato rodová větev vymřela a majetek přešel na Mikuláše Pillunga z Jilkova (St. Gilgenberg). V roce 1405 se hrad neúspěšně pokoušeli dobýt páni Albrecht a Jan z Bítova a Cornštejna. Za Jana Krajíře bylo zahájeno mohutné rozšíření městského opevnění a hradu, které pokračovalo i za Osvalda z Eicingu. Práce dokončil po Osvaldově smrti roku 1476 jeho bratr Štěpán a synovec Jiří z Eicingu. Po roce 1506 hrad získal český šlechtic Jan Mrakeš z Noskova a Budišova, který jej přestavěl na pohodlnější sídlo (uváděn jako opevněný zámek, někdy stále jako hrad). Roku 1574 ho získal Arnošt Mollart a v roce 1607 se hrad stal, díky panovníkově přízni, svobodným majetkem, zatímco město zůstalo zeměpanské. V září roku 1620 byly Drozdovice s čtyřsetčlennou císařskou posádkou krátce ostřelovány česko-rakousko-uherským protestantským vojskem pod velením Kristiána z Anhaltu. V roce 1694 hrad postihl veliký požár, po němž jej hraběnka Kateřina Eleonora nechala přestavět na barokní zámek. Náročná přestavba, při níž došlo k odstranění hradní fortifikace, byla dokončena v roce 1704 jejím synem Karlem Josefem z Lamberku a Sprinzensteinu. Po vymření hraběcí linie Lamberg-Sprinzenstein v roce 1882 převzal zámek stejně jako hrad Eibenstein starobylý původně španělský šlechtický rod Hoyos-Sprinzenstein, kterému patří dodnes.
|
Přihlášení |
