Horní náměstí od východu
© Stanislav Šůna 12/2009
Slavonice jsou přístupné po silnicích II. třídy od Telče, Jindřichova Hradce, Nové Bystřice a Jemnice a po železniční trati z Kostelce u Jihlavy. Parkování na obou náměstích je zpoplatněno, bez problémů a bezplatně lze parkovat podél bývalých hradeb (zejména u autobusového nádraží). Město nabízí celoročně návštěvu místního musea, v letní sezoně pak výstup na městskou věž (u farního kostela) či sestup do historického podzemí. Na jeho západním okraji najdeme museum československého pohraničního opevnění, uvnitř města pak několik soukromých kulturních zařízení. Turistická infrastruktura zahrnuje i ubytovací a stravovací možnosti.
Návštěvy interiérů některých renesančních domů jsou možné buď v případě, že slouží veřejným komerčním účelům (restaurace, pensiony), cíleně je přístupný dům na Horním náměstí s někdejší evangelickou modlitebnou (kontakt najdete v okně domu).
Městská památková reservace SlavoniceMěstský statut osada získala zřejmě v polovině 14. století. Z prostoru Dolního (dnes Mírového) náměstí se město rozšířilo východním směrem a bylo obehnáno hradbami. Po husitských válkách začaly Slavonice těžit z polohy na nejkratší spojnici Prahy a Vídně. Péčí vrchnosti rozšířilo město svá práva a zvyšovalo blahobyt svých obyvatel. Od konce 15. století si měšťané budovali nové zděné domy, do jejichž vzhledu se stále více prosazovala renesance. Po několika požárech vznikl především dílem Leopolda a Jörga Estreicherů (přízvisko vyjadřovalo jejich rakouský původ, nikoli příbuzenství) dodnes unikátně dochovaný soubor renesančních měšťanských domů s náročně vybavenými exteriéry i interiéry (sgrafita, kamenické články, sklípkové klenby). Rozmach města skončil na sklonku 16. století. Spory převážně protestantského města s katolickou vrchností i postupný úpadek slavonické obchodní stezky spolu s nadcházející třicetiletou válkou způsobily, že město zchudlo a změny jeho architektonické podoby se značně zpomalily. Ani průmyslová revoluce 19. století se Slavonic příliš nedotkla. Zanikly bohužel tři nejvýznamnější profánní stavby města (panský dům a solnici na čelech Dolního náměstí nahradily dvě školy, radnici její nově postavená částečná replika), většinu domovního fondu však poznamenaly jen utilitární úpravy, jejichž následky mohly být poměrně snadno napraveny. Po roce 1945 byla odsunuta většina převážně německého původního obyvatelstva. Naštěstí místo tehdy celkem běžného hromadného zchátrání a demolice památkových objektů došlo na přelomu 40. a 50. let 20. století k velkorysé rehabilitaci celého historického jádra, při které byly objeveny a částečně presentovány mnohé desetiletí ukryté architektonické detaily. Akce, paradoxně částečně financovaná z USA, zachránila minimálně středoevropsky unikátní soubor renesančního města. Druhá nutná vlna oprav proběhla po změně společenských poměrů na počátku 90. let 20. století. Ve specifických podmínkách Slavonic bohužel v posledních letech dochází k rapidnímu úbytku obyvatel historického jádra a pustnutí řady zajímavých objektů..
|
Přihlášení |
