Čimelice

Ves Čimelice byla dlouho královským manstvím. R. 1446 se uvádějí Markvart, syn Jezovce z Rakovic, r. 1448 Petr z Čimelic a r. 1455 je zmínka o zemřelém Bořivoji z Čimelic. Nárok na statek tehdy prokázal Markvart a r. 1474 postoupil Čimelice královskému prokurátoru Janu Vrabskému z Vrabí. V povolení těžit dříví v královských píseckých lesích, které král Vladislav II. udělil r. 1483 novému majiteli statku, je též první zmínka o čimelické tvrzi.

R. 1543 prodali bratři Kerunk a Hynek Vrabští tvrz s dvorem, vsi Čimelice, Rakovice a části Krsic a Lhoty bratrům Petru a Leši Deymům ze Stříteže, synům Mikuláše Deyma. Při dělení mezi Alešovy syny v r. 1597 získal Čimelice tehdy ještě nezletilý Vilém, kterého zastupoval jeho bratr Jan. Tvrz byla tehdy kamenná budova, v patře zčásti klenutá a patřily k ní dvůr a pivovar a vesnice Čimelice, Smetanova Lhota a část Lučkovic. Vilém byl po Bílé hoře odsouzen r. 1623 k manství, ale majetek mu byl ponechán.

Po smrti Viléma Deyma (1629) koupil čimelický statek v dražbě hrabě Michael Daolf Althan, ale hned v r. 1630 jej prodal Evě Plotové, rozené ze Štěkře. Když ta v r. 1663 zemřela, převzal statek její syn Aleš Karel Plot z Konařin. Ten se však zadlužil, a proto byl v r. 1685 proveden odhad statku, tehdy byla tvrz uváděna jako kamenná budova o osmi pokojích, s okrouhlou vížkou v nároží, obehnaná zděným příkopem. Po vybudování zámku byla přestavěna na sýpku.