
Rancířov (německy Ranzern) je malá vesnice na jihozápadní Moravě v těsné blízkosti rakouské hranice. Nyní je částí obce Dešná administrativně v Jihočeském kraji. Nachází se asi 10 km jihozápadně od města Jemnice na křižovatce silnic II/409 a II/410 na Rancířovském potoce.
Rancířov patří mezi nejstarší vesnice na jihu Moravy. Prvně je zmiňován v roce 1257, kdy věnoval Smil z Bílkova zdejší farnost premonstrátskému klášteru v rakouském Gerasu a tomu také patřila až do ukončení druhé světové války. Až do roku 1945 hovořilo místní obyvatelstvo severobavorským nářečím, které potvrzuje původ osadníků z Horní Falce. Nyní má ves asi 110 obyvatel.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí v centru poblíž silniční křižovatky.
V průběhu 16. století byla ke kostelu přistavěna boční kaple sv. Rodiny, která se později stala sakristií. Barokní a rokoková přestavba kostela proběhla v letech 1763-1765 pod vedením řeholníka Augustina Kienmayera. Vnitřní výzdoba kostela byla díky návaznosti na klášter v Gerasu analogická k mnoha stavbám v česko-moravsko-rakouském pomezí. Výzdobu provedl malíř Jan Nepomuk Steiner a bratr Dominik z kláštera v Gerasu, který pravděpodobně vytvořil štukové ozdoby. Část nástěnných maleb pravděpodobně vytvořil Lukas Kracker, mramorování a části štukatur lze nejspíše připsat Janu Hennevogelovi. V rámci přestavby byly do kostela pořízeny varhany, které roku 1764 vytvořil znojemský varhanář Ignác Florian Casparides (1700-1773). Roku 1870 je opravoval rakouský varhanář Franz Metall. Jedná se o mohutný barokní nástroj včleněný do valeného zábradlí kůru. Na zlacených pilastrech je umístěno deset barokních andělíčků. Nyní vyžadují opravu a nepoužívají se. Věž kostela byla vybavena třemi zvony ulitými v roce 1524, poslední nesl nečitelný nápis. V průběhu válečných retribucí byly zvony postupně odebírány a nahrazovány, naposled za 1. světové války. Za 2. světové války se mnichům z Gerasu podařilo zvon jednoduše sundat a schovat. Poslední gotická památka z roku 1524 se jménem patronky Panny Marie tak byla zachráněna a po válce opět zavěšena do věže rancířovského kostela. Vedle Panny Marie visí umíráček jménem sv. August z roku 1923. Vchod kostela zdobí od roku 1765 po obou stranách sochy sv. Martina, sv. Jiřího na koni, sv. Anny a sv. Jáchyma zhotovené z eggenburského vápence. Po levé straně kříž z roku 1831 doplňuje celou scenérii spolu se schodištěm vedoucím k hlavnímu vchodu, který je umístěn ve hmotě předsazené hranolové věže kostela. Původní dřevěný ochoz se na věži po požáru nezachoval, obyvatelé Rancířova věž jednoduše zarovnali a zastřešili pálenou krytinou, tak jako celý zbytek nového kostela. Obrannou funkci připomínají dochované krakorce a původní střílny. Do zvonového prostoru se vchází z kůru gotickým portálem. Monumentální mramorový sloupový oltář se sousoším Nejsvětější Trojice a dvěma sochami sv. Linharta a sv. Kateřiny umístěný v půlkruhovém kněžišti zdobí oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Bartolomea Altomonte. Další plátna Altomonteho visí i na bočních oltářích se sv. Josefem a sv. Šebestiánem. Neznámý autor křížové cesty po stranách chrámové lodě měl pocházet snad z Jemnice. Podlahu z italského mramoru a masivní dubové řezbou zdobené lavice podtrhují barokní sedátka. V presbytáři je umístěn gotický vysoký kříž. Celá chrámová loď i s presbytářem je zaklenutá. Klenby jsou zdobeny figurálními freskami od Jana Nepomuka Steinera. Od roku 2020 proběhla celková obnova kostela. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Rancířově je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami. Místní římskokatolická farnost je však administrována ex currendo z farnosti Jemnice. Kostel je stejně jako schodiště se sochami, kříž, hřbitov a ohradní zeď od roku 1958 chráněn jako kulturní památka..