polookrouhlá parkánová bašta na jihu
© Pavel Zany Komárek 16. 4. 2016
Město Drosendorf nebo též Drosendorf an der Thaya (česky Drozdovice nad Dyjí) leží ve spolkové zemi Dolní Rakousy nedaleko hranice s Českou republikou. Chloubou tohoto městečka je zejména téměř kompletně zachovalé středověké opevnění, které je nejdochovanějším v celém Rakousku. Hradby přerušují dvě brány: z jihu Hornská brána (Horner Tor) a ze severozápadu Raabská brána (Raabser Tor). Podél hradeb vede 2 km dlouhá poznávací stezka. K opevnění přiléhá areál zámku, jenž byl původně hradem navazujícím na systém městských hradeb. Mezi další památky patří na náměstí stojící kostel sv. Martina a radnice s krásnou sgrafitovou fasádou.
Nedaleko se nacházejí volně přístupné zříceniny hradů Thürnau a Eibenstein nebo za poplatek veřejnosti zpřístupněná rozsáhlá zřícenina hradu Kollmitz. Za navštívení stojí také zachovalý hrad Raabs, u něhož se nacházejí také pozůstatky městského opevnění.
Od konce 11. století oblast spadala do kolonizační působnosti hrabat z Perneku, kteří sem přišli na pozvání Babenberků z východního Bavorska. Patrně jeden z jejich ministeriálů Drozd (Drozzo) na strategickém místě, u říčního brodu při důležité obchodní cestě na Moravu, založil při ústí Tubeřičky do Dyje osadu s tvrzí. ...Předpokládá se, že podle zakladatele získaly Drozdovice (německy Drosendorf) svůj název. Prvně se o osadě dovídáme z listiny pasovského biskupa, kde se objevuje pernecký ministeriál Albero de Drozendorf. Zřejmě kolem roku 1240 na vysokém ostrohu nad původní osadou založil rakouský vévoda Fridrich II. Babenberský, řečený Bojovný, opevněné město s hradem. V roce 1278 před bitvou na Moravském poli obléhal město český král Přemysl Otakar II. Obranu města a hradu vedl Štěpán z Maisova (Stefan von Maissau). I když obléhání trvalo pouze 16 dní, než město padlo, poskytlo to Rudolfovu vojsku dostatek času k přípravě na bitvu a Štěpán z Maisova byl posléze za své zásluhy odměněn úřadem rakouského maršálka. Rudolfovým nástupcem se stal Albrecht I., jenž patrně kolem roku 1293 propůjčil drozdovický hrad do zástavy Oldřichovi z Capellenu. Jeho syn Jan se oženil s Kunhutou, dcerou Rudolfova švábského spolubojovníka Eberharda I. z Waldsee. Kunhutini bratři drželi v okolí Drozdovic několik vesnic a také další zeměpanský hrad Kollmitz (česky Chlumec). Za války s českým králem Janem Lucemburským roku 1328 pověřil rakouský vévoda Fridrich I. obranou Drozdovic právě Fridricha, Jindřicha a Eberharda, bratry z Waldsee. Město se po šestitýdenním obléhání i tentokrát vzdalo. V 2. polovině 14. století moc držitelů Drozdovic, pánů z Waldsee, vzrostla, ale již v 90. letech tato rodová větev vymřela a majetek přešel na Mikuláše Pillunga z Jilkova (St. Gilgenberg). V roce 1405 město obsadili páni Albrecht a Jan z Bítova a Cornštejna, ale pokus o dobytí hradu se jim stal osudným. Za Jana Krajíře bylo zahájeno mohutné rozšíření městského opevnění a hradu, při kterém byl zřízen druhý hradební prstenec (parkán) s půlkruhovými bastiony. Práce pokračovaly i za Osvalda z Eicingu a po Osvaldově smrti roku 1476 je dokončil jeho bratr Štěpán a synovec Jiří z Eicingu. Po roce 1506 hrad získal český šlechtic Jan Mrakeš z Noskova a Budišova. Roku 1574 jej získal Arnošt Mollart a v roce 1607 se hrad stal, díky panovníkově přízni, svobodným majetkem, zatímco město zůstalo zeměpanské. V září roku 1620 byly Drozdovice s čtyřsetčlennou císařskou posádkou krátce ostřelovány česko-rakousko-uherským protestantským vojskem pod velením Kristiána z Anhaltu. Po požáru hradu v roce 1694 a následné přestavbě na zámek došlo k odstranění části již v té době nepotřebného opevnění. I přesto se však jeho většina dochovala dodnes..
|
Přihlášení |
