
Neobvykle drobná, leč řemeslně velmi dobře zpracovaná žulová barokní boží muka vznikla podle nápisu na podstavci v roce 1732. Boží muka mají nezvyklé proporce, dřík je téměř stejně vysoký jako patka a jen o málo vyšší než lucerna. Kaplička je ozdobena novodobým kovaným jednoramenným křížem.
Ve 14.–17. století měla nejčastěji podobu žulového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Ač se oblast od oblasti jejich podoba mírně lišila, základní součásti – patku či sokl, sloup či dřík a kapličku či lucernu měla vždy. Na sloupu či na patce byly často znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Od období baroka až do počátku 20. století byla u nás častější boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem..