kostel sv. Mikuláše

Z nejstarší stavební etapy se dochovaly asi dvě třetiny obvodového zdiva východní části lodi a úzké okno na jižním boku lodi. Ve 2. polovině 14. století došlo ke gotické přestavbě a kostel získal nový polygonální presbytář klenutý žebrovou křížovou klenbou, opěráky, triumfální oblouk, hrotitá okna s pozdně gotickými kružbami a sedile. Do gotického období také spadá malířská výzdoba pokrývající stěny presbytáře, ostění oken či klenební žebra. Následně v letech 1740–1741 byla v rámci barokní přestavby prodloužena hlavní loď k západu a opatřena širokými gotizujícími okny. Ve stejném období byla postavena hranolová věž s kruhovým schodištěm a sakristie. Kostel po 2. světové válce a vysídlení německého obyvatelstva zchátral a je ve špatném stavu. Na blízké faře však sídlí Komunita Noe, která pracuje na jeho záchraně. V roce 2009 proběhla rekonstrukce poničeného zastřešení barokní věže. Současný kostel je orientovaná obdélná stavba s polygonálně uzavřeným gotickým presbytářem a barokní sakristií při severní straně. V západním průčelí stojí barokní hranolová věž. Presbytář i sakristie jsou zaklenuty křížovou klenbou, loď je plochostropá. V západní části stojí na dvou pilířích kruchta. Vnitřní zařízení je převážně raně barokní z 2. poloviny 17. století. Tvoří ho sloupový hlavní oltář s dvěma soškami nad portály. Z téže doby pochází kazatelně se soškami čtyř evangelistů. Dva boční oltáře a hodnotné sochy sv. Josefa a Prokopa jsou zřejmě z počátku 18. století. Kostel sv. Mikuláše v Holostřevech je filiálním v římskokatolické farnosti Bor u Tachova. Pravidelné bohoslužby se v něm nekonají. Kostel s ohradní zdí bývalého hřbitova je od roku 1958 kulturní památkou..