Volfštejn

VOLFŠTEIN HRAD.

Nad městečkem Černošínem zdvihá se znenáhla krajina, až pak se končí tato výšina dvěma hřbety, kterým oběma se říká Vlčí hory (Wolfsberg). Zadní z nich porostlý jest krásným lesem, přední z nich jest na bocích z části lesem, z části pastvinou a souvisí se zadní horou plání, na níž jest osada Wolfsberg. Pod ní na konci předního návrší stojí zříceniny hradu Volfšteina.

Cesta ke hradu vedoucí borovým lesem jest příjemnou procházkou. Nevelký kus před hradem u samé cesty jest malá ostrožna, na níž bylo kamenné opevnění ku bránění přístupu. Před samým hradem otáčí se cesta a jde po celé délce hradiště jako pravostranná cesta a pak kolem hradu na jihovýchodní straně až k bývalému vchodu, který byl na oné straně, která nehledí k Černošínu. Tam, kde se cesta u konce hradu náhle otočila, jest jáma při cestě náspem otočená; bezpochyby to byla nádržka pro vodu. Hned za tím cesta pokračuje po hřebenu vysokého náspu, který jest na jižní straně. Mezi ním a hradem jest široký příkop, který jej (hrad) na jižní a západní straně zavíral.

Hrad Volfštein nebyl rozsáhlý, nicméně poskytoval dosti pohodlí jediné rodině a její čeládce nevelké, a nejsa velkého obvodu mohl býti tím snáze od pána a malé čeledí bráněn. Aby pak obrana snadná byla, vyhlédl si zakladatel nejpříhodnější místo na svém zboží. Kde nebyla příkrá stráň, udělány příkopy velmi široké a jako stěny srázní a přístup venkovským opevněním stížil. Za to byla brána prosta, nacházejíc se ve zdi, která se s ní již dávno sesula. Přijdouc ze brány do dvora bylo v pravo čtverhranaté stavení, jehož tři strany byly také hradbami a proto jsou hrubší než čtvrtá strana ke dvoru obrácená. Stavení to bylo prvotně dvě patra vysoké. Podzemí jeho je samým rumem zasypáno. Přízemí jeho pro bezpečnost bylo bez oken; nad ním byla podlaha, jak svědčí díry pro trámy. V prvním poschodí v severozápadním rohu jsou dvě okna, jedno větší, druhé menší, oboje z části zazděné. V témž poschodí je také veliké a dole vylámané okno na jihozápadní straně, a jiné bylo na straně jihovýchodní, jak soudíme z velikého průlomu ve zdi. Z druhého poschodí zbyly jen kousky zdí. Smýšlíme, že v přízemí byly konice a nad tím obilnice a podobné.

Naproti bráně přes dvůr jsou základy malého čtverhranatého stavení aneb lépe díc slabé známky jeho pod trávníkem. Snad tu býval samotížný mlýn. V levo od brány jsou zbytky hrubé čtverhranaté věže, ještě dosti vysoké, do jejíhož přízemí vstupuje se brankou prostým způsobem sklenutou. V ní nikde není oken. Poněvadž stála vedle brány, patrno jest, že byla k její obraně.

Nejznamenitějším stavením na Volfšteině byla veliká okrouhlá věž, stojící na severozápadním konci hradu o sobě, takže mezi ní a hradbami, okolo všeho hradu postavenými a jinými příslušnostmi úzký parkán zůstával, který se snadno po dřevěných mostech překročiti mohl. Zvýší jest asi 23 m, v obvodu na patě asi 29 m. Zdi pak její jsou dole velmi hrubé. Jednou věcí se věž tato snad ode všech věží v Čechách rozeznává; čím jest vyšší, tím jest zvenčí užší a menšího obvodu, tak že se zkomolenému kuželi podobá. Neubývá jí tedy tloušťky uvnitř, jako bývá obyčejně u věží, nýbrž zvenčí. Branka k ní na jihozápadní straně asi 10 m nad zemí se nacházející jest nejkrásnější částí Volfšteina. Obložena jest tesaným kamenem a do půl kruhu sklenutá. Jako obruba jest kamenný prut, který v podkovky vybíhá; tyto sice nejsou pravidelně rozděleny, poněvadž mimo jediný kámen vždy na kameny nestejné velikosti jediná podkovka dopadá, ale úprava přece je ozdobná a půvab její zvyšuje se tím, že u každé podkovky jest půlměsíc vytesán. Poněvadž okolní sousedy veliká zvídavost přemáhala, co se v této věži nachází, prolámali do hrubé zdi úzký otvor v přízemí; ovšem se po této namáhavé práci velice zklamali, našedše místo pokladů prázdné místo. V přízemí věže, která jest zdola až nahoru prázdná, spatřují se na severní straně dva výklenky k uschovávání nějakých věcí. Nad tím viděti díry pro podlahu teprve v dotčené výšce, kdež jest branka (nad chodbou z branky do vnitřku posud je dříví) a nad tím výše vyčnívá kamení k položení podlahy.

Věž tato měla býti v čas obléhání posledním útočištěm pánu, jehož příbytek čili palác se při ní nacházel. Základu byl čtverhranatého, jsa příčkou na dvě části rozdělen; propasti v obou odděleních svědčí o tom, že tu bývaly sklepy, jichž klenutí se propadlo.

Volfštein byv v 15. století opuštěn zachoval prvotní prostý tvar hradů 13. století, tak jako Týřov, ale byv důkladně založen udržel se ve zříceninách znamenité výšky podnes. A poněvadž nad to se odtud překrásný rozhled naskytuje, cesta k němu mnohonásobným požitkem zajisté se vyplatí.

Páni z Volfšteina byli potomky pánů Svojšínských a Třebelských, kteří na štítě příčné pruhy nosívali. Klénotem jich byla vlčí hlava a někteří z nich i celého vlka si obrali za znamení, odkudž se i název hradu, jimi asi ku konci 13. století založeného, vysvětluje. První nám známý a snad i zakladatel byl Ctibor »z Volšteina«, jak předkové psávali. Ten byl zavražděn okolo r. 1316 od Dluhomila a Bedřicha z Brodu, pro kterýž zlý účinek oba vrazi byli pohnáni do soudu zemského od Benedy, syna Ctiborova. Od polovice 14. století vyskytují se bratří Protiva, Beneda a Ctibor. Protiva vyskytuje se od r. 1350 v pamětech kláštera Plasského, od něhož držel rychtářství v Kazňově. Jak se zdá, oddělil se od bratří a zůstal v krajině Plasské. Zemřel před r. 1376, odkázav lán v Loze klášteru Plasskému. Ctibor dostal za díl hrad Volfštein, ale r. 1360 byl již mrtev zůstaviv syna Ctibora asi r. 1356 narozeného. Proto dal císař Karel Benedovi pojištění, kdyby Ctibor zemřel, nežli by let dosáhl, že nemá hrad Volfštein na korunu spadnouti, nýbrž že se má jako manství Benedovi dostati. K poslednímu, jak pozdější paměti dokazují, nedošlo. Avšak i Beneda se po r. 1360 nepřipomíná; neb tehda kupoval Boněnov pro klášter Teplský. Za díl držel zboží Olbramovské, jež měla po něm vdova Anežka. Tato jsouc r. 1374 vdovou vydala vysvědčení pro klášter Stříbrský. Poněvadž po ní Vilém z Volfšteina na Olbramově seděl (r. 1388 atd.), soudíme, že byl jejím synem. Týž ovšem pánem na Volfšteině nebyl, nýbrž ten patřil bezpochyby Oldřichovi, jenž byl r. 1396 patronem kostela v Černošíně. Tento se jen tenkráte připomíná. Od počátku 15. stol. připomínají se bratří Vilém a Beneda. Roku 1406 učinili mír s Bavory a r. 1409 společně podávali faráře v Černošíně. Asi tehda se rozdělili. Beneda, jenž ještě r. 1413 žil, seděl r. 1410 v Prostiboři, a Vilém, podržev Volfštein, podával v letech 1414–1434 sám faráře do Černošína. Roku 1415 dostal zápis na hrad Buben, kterýž r. 1437 synům svým Ctiborovi, Vilémovi a Janovi postoupil. Z dotčených bratří se Vilém později nepřipomíná a jak se zdá, záhy zemřel. Ctibor byl od r. 1428 do smrti (146 pánem na Hostouni, a Janovi zůstal Volfštein. Tento založil r. 1445 oltář sv. Petra a Pavla v kostele Černošínském, jejž nadal platem ve vsi Černošíně. List na to dán na hradě Volfšteině. Roku 1460 dostal od Sobětických hrad Třebel zástavou do 20 let, ale protože vyplacován nebyl, zůstal potomkům stále. Již r. 1461 psal se na Třebli a zdá se, že opustil Volfštein, jenž zůstal pustým příslušenstvím panství Třebelského.

Pustý hrad Volfštein se potom jen jednou připomíná. Roku 1527 zajati v Hessku bratří Jiří a Šebastian z Banbachu (Vambachu) od služebníkův Jana Tomana z Absberka a zavázáni, aby se stavěli na pustém hradě Volfšteině. Když hejtman Třebelský kdysi okolo 1. září nedaleko Volfšteina jel, viděl jezdce u hradu státi, kterýž byv tázán, co by tu chtěl, vypravoval, že jej páni jeho (z Banbachu) sem vypravili z příčin, kterých by nerad vyjevoval. Později se přiznal k tomu, že páni jeho se tu mají stavěti, a ukazoval také list Filipa lantkraběte Hesského, v němž Švábský spolek prosil, aby se u krále Českého přimlouval. Co z toho potom bylo, není nám známo.