Mydlovar

Kolem těchto tří pahorků veden jest obloukem násep od Labe zase k Labi. Patrně byl účel jeho, aby okolí hradu učiněno bylo skrze močály nepřístupným. Vlastní hradiště jest pahrbek homolovitý, bezpochyby uměle nasypaný, sotva 20 m. vysoký. Vrchní rovina má vejčitou podobu a měří v délce asi 80 m. a ukazuje všude na krajích vyvýšeninu, pocházející z někdejších hrubých a vysokých hradeb, a uprastřed prohlubeninu. I hradiště i okolí jeho porostlé je hustým smrčím. To jakož i ta věc, že hradiště nyní jest pro bažanty, kteří tu hnízdí, činí je nepřístupným, zvláště když slepice sedí a kuřata se líhnou. Vedlé bývalé ohrady jest stůl, při němž lovci po honbách odpočívají. Farní ves Kostomlaty, po níž hrad své jméno dostal, jest hezký kousek cesty daleko od hradu. Tento nazýván býval za starších dob i druhým názvem, totiž Mydlovary, což také není názvem jednotlivého stavení, nýbrž celé společnosti lidu venkovského, která přezdívku obdržela vaříc mýdlo. I jde odtud na jevo, že před založením hradu stála v těch místech ves Mydlovary a z té pocházejí staré mince, které se tu našly. Se jménem Kostomlat setkáváme se poprvé k r. 1223, když se pan Sezema z Kostomlat jako svědek vyskytuje. Tento Sezema, který se v pamětech let 1223-1265 připomíná, náležel k rodu pánů z Poděbrad a z Choustníka, maje na štítě svém žebřík, který si předek jeho prý před Milánem vysloužil. Po něm se dostal v držení hradu Mutina z Kostomlat, který patřil k rodu pánů z Dobrušky, Litic a Potšteina, snad tak, že Kostomlaty vyženil. Připomíná se v letech 1282-1289. Současně žil Beneš z Kostomlat, jenž byl léta 1285 purkrabí na Královském Kameni. O něm nelze říci, patřil-li k rodu tomuto, tím méně, byl-li Mutinův bratr. O potomcích Mutinových lze za to míti, že ovládli Dobrušku, ale Sezema zůstal na Kostomlatech a žil tu v první polovici 14. století. Zemřel před létem 1346, zůstaviv jedinou dceru Perchtu, kteráž vdána byla za předka pánů z Častolovic, téhož rodu a erbu. Tato darovala léta 1346 hrad svůj Medlovary a ves Kostomlaty s jiným příslušenstvím synu svému Půtovi z Častolovic, začež tento slavně jí slíbil, že jí dá ves Neděliště, aby ji mohla dáti k panenskému klášteru sv. Jiří v Hradci Králové. Podlé toho darovala léta 1354 témuž klášteru ves Drahelice u Nymburka, ves Neděliště a čásť Kratonoh s podacími kostelními a dvůr v Střežeticích. K tomuto darování přitiskl pečeť svou Beneš z Kostomlat jsa seděním ve vsi na manství, z něhož se ke hradu sloužilo. Takovým manem byl i Zdeněk z Kostomlat, jenž měl léta 1373 statek v Žitovlicích. Půta z Častolovic založil léta 1357 v lese Doubravě novou ves Ztratov nebo Stratov, kterouž vysadil právem zákupním, dada k tomu necelých 18 lánů, každý po 64 jitrech míry Kouřimské. Léta 1390 dal dvůr ve Všejamech k manství Jetřichovi z Husové, k čemuž pečeť přitiskl Ješek Hurák z Lopuče, purkrabě Kostomlatský. Po r. 1394 měl Půta při s Petrem farářem, kteráž ukončena úmluvou. I bylo ujednáno, kdož by ve svátky nebo na neděli kromě pilné potřeby dělal ke hradu neb okolo kostela a v tom usvědčen byl, aby dal pokuty libru vosku, půl na kostel a půl do kaply na kaplu. Farář byl povinen kostelními penězi opravovati kostel s páně radou a volí. Při té úmluvě byl také Zbyněk purkrabě. Kapitula svatého Apolináře, majíc mezi hradem Kostomlatským a vsí Hradišťkem dva ostrovy v Labi s poroslinami a vrbinami a dva úroční statky tudíž, postoupila je panu Půtovi, začež se tento zavázal léta 1395 platiti téže kapitule 14 kop úroku ze zboží hradu Kostomlatského. Půta prodal Kostomlaty Petrovi z Vartemberka a z Kosti, jenž l. 1402 nového faráře do Kostomlat podával. Po něm následoval Jan z Kunštátu, manžel dcery jeho Elišky, jenž sem léta 1407 kněze podával, ale brzo potom ujala se paní Žofka, vdova po Petrovi. I ta měla pře s Hynčíkem farářem. Pře se týkala nejvíce desátků; farář chtěl míti větší, paní dávala menší, zejména z mlýna v Drahelicích a dvoru v Předlesí. Konečně se uvolila, že bude dávati faráři ze mlýna desátý korec ze všeho obilí, desátý groš od sladů vymletých a desátý groš od stoup. Ze dvoru v Předlesí dostal farář desátou kopu všeho obilí sklizeného, desáté tele, prase a jehně, a když by tu sveřepice byly, i desáté hříbě kromě koní dělných. U veliký čtvrtek anebo v sobotu dostal z téhož dvoru kopu vajec a o sv. Duše šest sýrů. Farář každý byl povinen suchých dnech rok od roku jednu mši zpívanou a dvě čtené zádušní držeti za paniny předky. Úmluvou tou uloženo faráři, aby se od kostela směnil s takovým, jenž by se paní hodil a líbil. Stalo se tak léta 1412 a nový farář na podání Žofčino potvrzen. Žofka prodala lidem Ztratovským luhy a pastviny řečené Chřeniny i s tím stávkem, který dělil Lánskou obec, s vrbinou a jiné dědiny právem zákupním, což nástupce její Jindřich z Elsterberka listem l. 1414 dne 30. listopadu na hradě Kostomlatském daným potvrdil. Nedlouho potom koupil Kostomlaty Jan Puška z Kunštátu, moravský pán. Na podzim léta 1420 dal kraál Zikmund strašně hubiti statky jeho jakož i pánů z Poděbrad, tak že celý ten kraj od Poděbrad k Lysé obrácen jest v poušť. Bylť Jan věrným přívržencem Čechů „k zákonu božímu příchylných“, pro kteroužto věc jej Pražané učinili hejtmanem Nymburským. Bylť pak i potom od nich potřebován v rozličných bězích válečných a veřejných. V záští, které potom se strhlo mezi Pražany a Poděbradskými, pomáhal Jan ovšem oněm, a to bylo příčinou jeho zkázy. „Roku 1425-praví starý letopisec-Hynek Boček z Poděbrad přijel s svými dvořany na Kostomlaty, k panu Puškovi, a jal jest pana Pušku, učiniv to jemu za nevěru a uvrhl jeho u věži a paní kázal dolů ode všeho sehnati. A tu pan Puška umřel brzo u vězení.“

Léta 1437 provolány dědiny n. Janovy a bratra jeho Heralta, totiž hrad Kostomlaty, jinak Mydlovary za zboží odumřelé. Vyprosil si jej na císaři Mikuláš Zajíc z Hazemburka a z Kosti a uveden na něj také skrze úředníky dvorské, ale Eliška z Veselé, vdova po Janovi Puškovi, odpírala tomu, poněvadž měla na Kostomlatech věno zapsané. Zdá se tedy, že Zajíc z odúmrtí nevytěžil a že v držení zboží přece jen zůstali pánové Poděbradští, kteří se ho byli léta 1425 zmocnili a potom (jak se zdá) strany odporující penězi spokojili. Když pak se synové Jiříka Poděbradského léta 1472 dělili, dostaly se Jindřichovi mladšímu, jinak Hynkovi knížeti Minstrberskému Poděbrady a Kostomlaty se vším duchovenstvím, které se k nim drželo. Týž kníže odkázal posledním pořízením svým (r. 1492, 23. června) hrad Kostomlaty a vesnice Hronětice, Šibice, Lány, Kostomlaty a Drahelice Bedřichovi, synu svému přirozenému, a Kateřině Vojtkové ze Strážnice a ze Štítar, mateři jeho tak, aby k nikomu jinému zření neměli než ke knížeti Jindřichovi staršímu, v potřebách svých se k němu jako poručníku utíkajíce; a byla-li by potřeba pro války nebo proč jiného, aby týž hrad knížeti Jindřichovi jakožto obhájci byl otevřen. Z toho brzo byly pře. Kníže Jindřich a synové jeho Albrecht, Jiří a Karel žalovali na Kateřinu, že proti pořízení n. Hynkovu hradu Kostomlat tak neopatřila, aby jim otevřen byl a úředníka na témž hradě knížeti k ruce zavázati nechtěla. Tím jsouc Kateřina omrzelá, prodala léta 1493 hrad Kostomlaty králi Vladislavovi, jemuž potom také knížata Minstrberská všecko právo své ochranné propustili a odevzdali. Peníze ke koupení Kostomlat jakož i k vyplacení duchovenství, kteráž se držela k Poděbradům, dal Jan ze Šelmberka. V těch penězích a proto, že Jan vesnice zápisné vyplacené králi beze všeho výplatku odevzdal, postoupil mu král léta 1495 hrad Kostomlaty se vsí, vsi Lány, Hronětice, Šibice, Ztratov, Kostomlatky a Zboží. K tomu mu dal král léta 1498 Labe s lesy proti Kostomlatům a léta 1499 dal mu majestát na přívoz pod hradem. Buď Jan († r. 1508), nebo některý z jeho synů prodal Kostomlaty Bedřichovi z Donína, jenž se v jich držení již l. 1509 nacházel. Tehda koupil také Milevice s vesnicemi od panství Lyského. Kromě toho držel také jiné vesnice a panství benátské. Když Ferdinand I. léta 1546 stavy české vyzýval, aby mu pomáhaly ve válce se Šmalkaldskými, byl Bedřich jeden z prvních, kteří na nejstaršího synajeho Bedřicha nucen byl králi postoupiti Kostomlaty za 29.000 kop míšeňských, z nichž si král 12 000 kop jako pokutu ponechal. Komora česká přivtělila Kostomlaty k Lysé a zanechala hrad spoustě. Léta 1561 byl již pust..

Vnější obranu obstarávaly příkopy, resp. nedaleké Labe, které dříve zasahovalo v mokřinách až ke hradu..

U hradu stávaly mohutné duby, pod nimiž soudívala rozepře svých poddaných. Opodál měla kněžna zahradu se vzácnými květinami. Dodnes se tam nacházejí rostliny, které v okolí Lysé jinde nerostou. Místu se říká Libušina zahrádka. Od nedalekého potoku, v němž se Libuše s rozkoší koupávala, spatřila jednou na západě lysati se holý vrch, na kterém zřídila obětiště svým bohům. Pověst o tom zaznamenali ve své kronice mniši lyského kláštera, který byl později na tom vrchu založen. Libušino obětiště bývalo prý tam, kde stávala klášterní kaple. V pozdějších časech sídlili na Mydlovaru loupeživí rytíři, kteří nahromadili v hradních sklepeních mnoho zlata. Když byli loupežníci z hradu vypuzeni, vznikaly v zemi podivné otvory, o nichž nikdo nevěděl, kam vedou. Jednou tu pásli hoši dobytek a přitom skotačili. Jednomu ze svých kamarádů hodili z rozpustilosti do díry čepici. Když se rozplakal, svázali provazy, jimiž byl uvázán dobytek, a spustili jej po nich dolů. Za chvíli hocha vytáhli a ten si k jejich údivu přinesl čepici plnou zlatých peněz. Když to chlapci uviděli, pustil jeden z nich čepici do tajemného otvoru schválně a dal se tam také spustit. Ostatní čekali na znamení, že jej mají vytáhnout. Znamení dlouho nepřicházelo a tak vytáhli provaz z díry sami. Jaké ale bylo jejich překvapení, když hocha na provaze nebylo. Od té doby ho nikdo neviděl, ani o něm neslyšel.