
Jednodílný hrad nepravidelného (skoro kulatého) tvaru. Na severní a východní straně chráněn vyhloubeným příkopem a valem. Ze strany jižní a západní chráněn přirozeným srázem. V severní části val přerušen, mohlo by jít o pozůstatek vstupu. Plošina hradu je mírně svažitá, beze stop zástavby, kterou neodhalily ani archeologické sondy. Stopy po případných dřevěných konstrukcích by mohl odhalit až podrobný archeologický průzkum lokality.
Území, kde leží Hrádek u Štěpanic, kolonizoval rod Markvarticů, který se později rozdělil na několik linií. V oblasti horního Pojizeří to byly větve Valdštejnů a Lemberků. Převážnou část území zde postupně získávají Valdštejnové a centrem této oblasti se stává hrad Štěpanice – prvním známým držitelem hradu byl Jan z Valdštejna (1304–1340). Doba založení hradu a jeho zakladatel nejsou známi. Hrad pravděpodobně nebyl předchůdcem hradu Štěpanice, spíše jeho souputníkem v době kolonizace. Stav a podoba lokality, stejně jako její vymizení z paměti, svědčí o tom, že období kolonizace dlouho nepřežila. Hrádek je sice strategicky velmi dobře umístěn, ale v 15. století, kdy se už začaly intenzivně používat střelné zbraně, by neobstál. O hrádku nejsou žádné informace na tereziánském a josefském katastru a ani na Grauparově mapě Krkonoš z roku 1765. Teprve indikační skica Štěpanic z roku 1842 nazývá les v této lokalitě „Hradiště"..