© Martin Kabeláč 3/2016
Tvrziště se nachází na východní straně vysokého břehu řeky Lužnice. Jeho tvar je nepravidelný ovál o delší velikosti až 55 metrů ze směru SZ-JV a kratší 37 metrů ze směru JZ-SV. Dokola je obklopeno příkopem, na JV straně srázem k řece Lužnici a zčásti vnějším valem, většinou až na SV část už rozvezeným. Na východní straně dosahuje hloubka příkopu 4,5 metru a šířky až 13 metrů. Na JZ části byl příkop v rámci stavby usedlosti č p. 4 zasypán a dosahuje hloubky jen metr a šířky maximálně 5 metrů. Na ploše jádra tvrze nejsou žádné stopy po zástavbě a je plochá s výjimkou terénního stupně v SZ části, vzniklým podle majitelů přilehlého objektu v rámci hospodářské činnosti v 19. století.
První zmínka o Skalici je z roku 1265, kdy je zmiňován Vítek (člen rodiny Vítkovců) s přídomkem ze Skalice. Poslední zpráva, kde je jmenován, je z roku 1266. V druhé polovině 14. ...století se objevují členové rodu pánů z Landštejna, používající přídomek ze Želče či Skalice. Byli to Jan, Petr, Vilém, Vítek a Filip, pravděpodobně šlo o bratry. Vlastník největšího podílu ve Skalici byl posledně jmenovaný Filip. Poprvé je připomínán 19. března roku 1379, poté 1381 a 6. června je uváděn jako purkrabí v rožmberských službách na Příběnicích. Filipovi patřilo počátkem 15. století podací právo, které využívá několikrát, poprvé 26.2.1412, kdy dosazuje na místo faráře Hostislava původem ze Soběslavi, kdy se píše "seděním na Skalici", v lednu 1413 vyměňuje Hostislava za Matěje, který taky pocházel ze Soběslavi, toho 24. dubna 1415 za Jana, kterého mění 20. listopadu za Mikuláše. Filip stejně jako jeho syn Vilém (zde na rozdíl od svého otce s přídomkem ze Skalice) jsou podepsáni na stížném listu české šlechty proti upálení mistra Jana Husa. Po něm dědí Skalici jeho syn Vilém, který je zmiňován ještě 2. ledna 1444. Dne 17. června 1491 je zmiňovaný Jošt, pravděpodobně syn Viléma a poslední člen rodu pánů z Landštejna, který Skalici vlastnil. V rozmezí roků 1491- 1492 muselo dojít k prodeji, protože už 25. ledna 1493 se Petr Majnuš z Březnice píše ze Skalice. Statek přechází na Jiřího Bradáče z Toušeně, který ho odkázal své neteři Anně. Nedlouho poté umírá a jeho vdova Markéta se vdává za Prokopa Hýlovce z Polkovic. Tím začíná téměř dvacet let trvající spor, který končí až v roce 1542, kdy se rozhodnutím soudu stává majitelem druhý manžel vdovy Markéty, Prokop Hýlovec z Polkovic. Ten jej nedlouho poté prodává. V rozmezí let 1533-1540 je přímo zmiňována existence sídla. V roce 1450 je připojena k želečskému panství a stává se součástí rožmberského dominia a sídlem úředníků. V roce 1594, kdy začal Petr Vok z Rožmberka rozprodávat choustnické panství, iniciovali dva soběslavští měšťané Řehoř Smrčka a Šebestián Roubík, protože "městu hrozí obklíčení cizí půdou", odkoupení okolních vesnic včetně Skalice. Nedlouho poté zanikla tvrz ve Skalici..
|
Přihlášení |
