Choustník

Po Homutově smrti (r. 1616) a po smrti jeho dědičky, starší dcery Zuzany (1654), která se provdala za Jana staršího Černína z Chudenic, převzal Choustník jejich mladší syn Heřman Václav. Jako rytmistr se zadlužil u svého nejvyššího velitele, císařského generála jízdy, hraběte Jana Šporka. Ještě za života Černínova vymohl si jeden z jeho věřitelů, Servác z Engelsflusu, v r. 1672 provedení soudního odhadu choustnického panství, v němž se uváděl zámek s dvorem, pivovarem a vesnicemi Chustnicí, Kojetínem, Předboří, Mlýny a Tříklasovicemi. Když pak Černín v r. 1674 zemřel, vymohl si generál Špork nový odhad, v němž je uveden vedle pustého hradu také zámek ve vsi Choustníku jako podélné stavení s mnoha pokoji; Špork také choustnické panství získal. Hrabě Špork odkázal Choustník svému synovci Janu Šporkovi. S jeho dcerou Marií Konstancií přešlo panství do majetku jejího druhého manžela hraběte Karla Josefa Voračického z Paběnic. Jeho potomci se udrželi na Choustníku až do r. 1843, kdy panství se zámkem a knihovnou koupil hrabě Evžen Vratislav Netolický. Za něhož došlo v první polovině 19. století k rozšíření raně barokního zámku do dnešní podoby. Další majitelé (od r. 1869 Helena Scheiblerová, od r. 1876 kníže Karel Auersperg a konečně kníže Ludvík Rohan – jehož dědicové zůstali majiteli velkostatku až do r. 1945) do stavební historie ničím pozoruhodným nepřispěli. Po roce 1945 až do nedávných let sloužila jako domov důchodců. Dnes je v soukromém vlastnictví a čeká na další využití. Zámek je podélná, jednopatrová budova bez výrazných architektonických znaků; před nádvořím je menší park.