Proseč u Pošné

Ves Proseč se v pramenech poprvé uvádí v r. 1362, od kdy jsou doloženi její držitelé Lev z Proseče, po něm Vilém z Proseče (1366), Drslav (1370) a Jan Hazmuka (1395 - 1415). Za Bohunka z Proseče (zmínka v r. 1415) tvrz bezpochyby už stála. Zdá se, že za husitských válek zpustla i s dvorem. Před svou smrtí (1457) Bohunek sice odkázal statek Anežce u Dubé, ale Proseč připadla králi Ladislavu Pohrobkovi, od něhož ji získal Jan z Házmburka a na Kosti. Ten se však v r. 1463 vzdal pusté tvrze a dvora a ves připojil k svému kamenickému panství Petr Malovec z Malovic. Jeho syn Václav Malovec tvrz v Proseči znovu vystavěl. Malovcové měli prosečský statek (s výjimkou let 1663 - 1701) až do r. 1759, kdy rytíř Jan Vít Malovec prodal Proseč hraběti Adolfu Felixovi Pötingovi. V kupní smlouvě je zmínka o zámku, která dovoluje domněnku, že předtím došlo k barokní přestavbě sídla. Od r. 1803, kdy hrabě Adolf Pöting prodal Proseč Františku Vernierovi, se v držení statku vystřídali další majitelé. V soudním odhadu statku z r. 1818 se zámek popisuje jako patrová budova s dvěma nárožními rondely, sala terrenou v levém křídle a s vodotryskem v parku. Tuto podobu si zámek v podstatě zachoval dodnes.

Od r. 1861 byl statek majetkem rodiny Třebických. Ta prodala panství ještě před rokem 1914 hraběti Janu Blankensteinovi z Batelova. Zámek za 1. republiky sloužil až do protektorátu jako rekreační zařízení důstojníků československé armády.

Zámek v Proseči u Pošné byl až za 2. sv. války prodán odborům a sloužil jako zotavovna dělníkům (Arbeitserholungsheim). Dál pak zde byla ubytována jednotka SS, poté Wehrmachtu a nakonec se zámek stal lazaretem Rudé armády. Pak se stal opět zámek rekreačním zařízením a následně pak v něm až dodnes je domov důchodců. Dnes je zámek po požáru v roce 1991 komplexně zrekonstruován a nadále v něm je domov důchodců ve správě Kraje Vysočina (redakce hrady.cz)