Tučapy

V roce 1623 byly Tučapy zkonfiskovány Václavovi Špulířovi z Jiter, avšak jeho synové Petr a Jáchym se přiklonili ke katolicismu a statek jim byl vrácen. Poté se v držení prostřídali Obytečtí z Obytec, Matyášovci z Matyášovic a Malovcové z Malovic. V roce 1767 se novým pánem zdejšího statku stává Jiří Vavřinec z Escherichu, který provedl přestavbu tvrze na nový zámek. Po roce 1797 se zde opět vystřídalo několik prostších vlastníků. Nejvýznamnějším z nich byl určitě hrabě Bedřich Všemír Berchtold z Uherčic ( 1781 – 1876 ), který proslul jako horlivý vlastenec, lékař a cestovatel a pomáhal také založit Národní muzeum. To, že byl Bedřich Berchtold majitelem tučapského velkostatku, připomíná jedna ze dvou pamětních desek na budově obecního úřadu na náměstí. Druhá patří zdejšímu rodákovi, hudebnímu skladateli a především dirigentovi České filharmonie Karlu Ančerlovi ( 1908 – 1973 )..

1384) zboží jeho v Radiči, Jedlé, Doubravici a Hrabří dědili. Hynek a Jaroš seděli potom na Dubu, kdežto Kunrat držel Tučapy a některé jiné vesnice. Tento vyskytuje se jako pán Tučapský do r. 1414; r. 1393 (1. ledna) založil s Hynkem z Dubu v kostele Tučapském oltář sv. Maří, Všech svatých a Božího těla, kterýž na dali 5 kopami platu ve vsi Tučapech, městištěm postranným (při hřbitově u cesty), kdež si mohl oltářník dům postaviti, zahradou u téhož městiště a potůčkem. Témuž kaplanství prodal r. 1404 úrok v Košicích a Tučapech, o čemž byla smlouva učiněna na tvrzi Tučapské. Jakožto horlivý přítel novot spečetil r. 1415 známý stížný list a zemřel po r. 1420, zůstaviv syny Vácslava a Jana Vlka. Oba se připomínají již r. 1404 v listu otcově. O Janovi jest zmínka jen r. 1428, ale Vácslav připomíná se nejednou r. 1428 - 1443, maje ne malé účastenství v tehdejších bězích válečných a jednáních smírných. Později drželi Tučapy bratří Jan, Mikuláš a Kuneš (r. 1455), snad synové Vácslavovi, z nichž vynikal Jan, psávaje se první Tučapem z Tučap. Z počátku držel s jednotou Poděbradskou proti Oldřichovi z Rožemberka (r. 1540), ale později se s tímto smířiv, přikázal se mu ke službám a r. 1452 s bratrem svým Mikulášem se pod pra porem úřadu Choustnického k válce s císařem Bedřichem hotovil. Po druhé odpověděl témuž panovníkovi s mnohými jinými roku 1468. Po některém z těchto tří bratří zůstal syn Vácslav z Tučap, kterýžto r. 1485 svému poručníku, Jindřichovi z Hradce, slušně poděkoval. Starodávné dědictví rodu svého, tvrz Tučapy se dvorem a vsí, prodal r. 1511 Petrovi Beranovi a usadil se potom na Budislavi. Petr nebyl krve urozené, nýbrž měštěnín neb svobodník šetrný, který se z peněz zahospodařených nejen Tučapy, nýbrž i některé menší statky koupil, jako na př. r. 1511 čásť Kátova od Vácslava Dvořeckého z Olbramovic a r. 1514 zboží Březské od bratří z Ve selice. Zůstavil jedinou dceru Markétu, kteráž let nemajíc zůstávala pod poručenstvím Jana a Vácslava bratří Špulířův z Jiter; poručníci tito učinili r. 1529 smouvu s Vácslavem Robmhápem ze Suché, že bude Markéta zasnoubena jednomu ze synův Vácslavových, buď Albrechtovi aneb Zikmundovi a než dojde let svých, že u Vácslava vychovávána bude. K tomu však nepřišlo, neboť Markéta se vdala potom za Jana mladšího Špulíře z Jiter, jemuž roku 1542 všechen svůj statek, totiž Tučapy tvrz se dvorem a vsí, části Branlína, Košic a Kátova, tvrz, dvůr a ves Březí k dě dičnému jmění zapsala. K tomu získal Jan čásť Višňového (r. 1557) za své peníze, neb se byl od bratří svých (r. 1555) oddělil, při čemž mu za díl jeho 200 kop vyčteno. Roku 1577 zemřela Markéta a manžel její stal se tím samojediným pánem na Tučapech, nazývaje se potom Janem starším. Roku 1581 koupil devět 9 dvorů sedlských v Pleších od Jana mladšího a Jiříka bratří Špulířův, synův tuším Vácslavových. Synův zůstalo po Janovi starším sedm, mezi nimiž byli dva (Jindřich a Erazim) rozumu nedostatečného a proto v opatrování jednoho ze starších bratří (totiž Vác slava) zůstávali. Když se o statek otcovský dělili, obdrželi Petr a Jáchym vsi Březí, Višňové a Pleše, pokud otci náležely, Vácslav třetí díl tvrze, vsi a podací v Tučapech, Ondřej týž třetí díl, dvůr dolní v Tučapech a čásť Košic, Erazim třetí třetinu, díl Danielův není znám. Bratří Petr, Jáchym a Erazim záhy zemřeli, pročež se ostatní (r. 1600 dne 29. června) o statek jejich podělili; Březí, Višňové a Pleše (n. Petra a Jáchyma) Vácslav na 4 díly roz dělil a dva z nich si podržel, poněvadž měl v opatrování Jindřicha nerozumného. Třetí díl tvrze Tučapské zůstaven Vácslavovi, poněvadž byl bratra svého Erazima smrti dochoval. Avšak i ostatních dvou díly, Daniela a Ondřeje, přikoupil Vác slav r. 1600, 26. září), totiž ve Višňovém a v Pleších dvory, a poněvadž byl i díl Ondřejův, totiž třetinu Tučap (r. 1600, 8. února) koupil, držel potom celé bývalé zboží Tučapské. Vácslav dočkav se známých bouří r. 1618 - 1620, mezi tím zemřel, avšak potom pro účastenství v nich odsouzen jest i se syny svými statku svého a týž zabrán r. 1623, ale nedlouho potom synům jeho postoupen, poněvadž obvinění z sebe odvedli. Vácslavovi synové Petr mladší a Jáchym přestoupili k víře katolické a rozdělili se r. 1622 o statek otcovský. Jáchym obdržel tvrz, dvůr a ves Tu čapy a čásť vsi Košic. Ostatek, totiž Kátov a části Branlína, Višňového a Pleší obdržel starší bratr Petr; týž zemřel některý rok potom, a Jáchym byl poručníkem nezletilého syna jeho Vácslava. Jáchym nabyl v ten čas nemalého jmění, zasnoubiv se r. 1624 s Marií Eusebií Menšikovnou z Menšteina, dědičkou z Vitanovic, Těmic a Vrcholtovic, a pro vzdělání své stal se cís. radou, soudcem zemským a po zději hejtmanem kraje Bechyňského. Roku 1657 zemřela choť jeho, odká zavši statky své synům svým Vácslavovi, Jiříkovi Štěpánovi a dceři Evě Františce, tak že nastala Jáchymovi povinnosť statky ty mezi dědice roz dělovati; a poněvadž starší syn Vácslav brzo po tomto dělení zemřel, spadl díl jeho Vitanovice na otce Jáchyma. Druhý syn Jiřík maje po mateři Vrcholtovice, zdědil po otci Tučapy a Vitanovice. Přečkav otce jen o tři léta, učinil poslední pořízení tak, aby se dostaly dceři jeho Marii Evě Tučapy, Vrcholtovice, Leština a polovice domu Špulířovského v Praze, manželce pak Vitanovice. Zemřel r. 1678, jsa posledním rodu toho po meči. Manželka jeho Zuzana jsouc poručníci dcery své, hospodařila na Tučapech ještě r. 1683. Tehda měly Tučapy také pána svého, Jana Adama z Běšin; neboť se mladé vdové tak zalíbil, že s ním ve stav manželský vstoupila a umírajíc, jemu polovici statku svého odkázala. Dcera dotčená uvazavši se v Tučapy a Vrcholtovice asi r. 1686, provdala se za Antonína Josefa Obyteckého z Obytec, jenž své statky prodav, ponejvíce na Tučapech s ní bydlíval. Po smrti tohoto († r. 1706) vdala se za Josefa Františka Matyášovského z Matyášovic, kterýž obnovil r. 1721 kostel a faru v Tučapích, ale spolu tak špatně hospodařili, že Tučapy sotva udrželi..