Dolský mlýn

Mlynářem v tomto mlýně byl statný, širokoplecí čtyřicátník, kterému se silou nikdo nevyrovnal. Stalo se, že plně naložený vůz zapadl až po nápravy na blátivé cestě, takže s ním ani dva páry koní nepohnuly. Tu silák podlezl pod vůz a opřev se o nápravu, lehce jako pírko těžký vůz z nebezpečného místa vyzvedl. Pro jeho neobyčejnou sílu i obratnost vyprávěli si o něm lidé, že je ve spojení s nadpřirozenými bytostmi a že by jistě i samotného ďábla přemohl. To doslechl se čert a protože se považoval za nejchytřejšího a nejsilnějšího, velice se rozzlobil. Zamířil přímo do mlýna rovnou k mlynáři, který právě něco na velkém mlýnském kole opravoval. "Co nám neseš, myslivče ?", oslovil příchozího. "Nejsem myslivec, ale čert", odvětil návštěvník, "a přicházím s tebou změřit sílu. Dokážeš-li, že jsi silnější, budeš mít navždy ode mne pokoj, není-li, odnesu tě do pekla !"

Mlynář se jen zasmál a zeptal se, jak si myslivec to měření sil představuje. Čert ukázal k nedaleké skále a řekl: "Kdo z nás z toto skály donese větší kus na návrší za lesem, ten bude vítězem." Mlynář souhlasil a tak se domluvili, že své síly změří v sobotu po západu slunce. Ve stanovenou dobu byli oba na místě. Bez meškání se opřeli do skály a odlomili každý tak ohromný kus, že vypadali jak mravenci pod těžkou kládou. Zdálo se, že je skála, kterou drželi, musí každou chvíli rozdrtit. Avšak nestalo se tak a soupeři se pohybovali kupředu. Čert hekal, mlynář se potil, avšak byl stále kus cesty vpředu. Tak také došli až na návrší a mlynář první svalil své nesmírné břemeno na zem. Čert, který zůstal několik kroků vzadu, ze vzteku, že nevyhrál, mrštil svým nákladem do údolí řeky, sklopil hlavu a táhl po svých, ani se na mlynáře neohlédl. Ohromná skála, která stojí na návrší, se na památku silného mlynáře dodnes nazývá Mlýnský kámen..