
Jihočeská obec Skalice (německy Skalitz) leží nad levým břehem Lužnice asi 5 km severozápadně od Soběslavi. Její jméno pochází od skály, na které je rozložena původní stará osada se zaniklým hradem či tvrzí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1265 a nyní má přes 500 obyvatel.
Kostel sv. Šimona a Judy stojí na hřbitově při okraji bývalého hradiště ve východní části obce.
století, ve 14. století je doložen jako farní. V roce 1850 byl zcela přestavěn a roku 1870 byla k němu přistavěna věž, na níž visí zvon z roku 1683. Další dva zvony byly zakoupeny ze sbírky v roce 1928. V současnosti jde o jednolodní obdélný orientovaný kostel s pravoúhle zakončeným presbytářem se sakristií na severní straně a hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář je zaklenut pseudoplackou, loď třemi pruskými plackami a sakristie je plochostropá. Vnitřní zařízení tvoří barokní hlavní oltář z doby kolem roku 1700 s novějším obrazem, dva novobarokní boční oltáře a kamenná středověká křtitelnice. Kazatelna je novodobá. Vzácnou památku kostela představoval obraz „Ukřižování Páně“ z 15. století, který tu byl do roku 1902 a nyní je ve sbírkách Národní galerie. Varhany v kostele pocházejí z roku 1896 a postavil je pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr (1853-1930). Kostel sv. Šimona a Judy ve Skalici je kostelem filiálním v římskokatolické farnosti Soběslav, avšak pravidelné bohoslužby se v něm nekonají. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka..