městské opevnění

Ten byl asi 4 metry široký, nedosahoval však velké výšky. Vrcholová část byla osazena palisádou. Důležitým obranným prvkem byl již v této době rybník při jižní hraně města. Ten v podstatě suploval tok řeky – oblíbeným to obranný prvek podobných hrazených měst. Roku 1307 obdržela Poličku Eliška Rejčka a město se tak stává věnným. Roku 1315 královna přijímá slezskou posádku bojující proti Janu Lucemburskému. Měšťané však sami dopomáhají snadnému obsazení města. Kdy se začly stavět kamenné zdi? V době lucemburské, ale přesných datumů nemáme. Rozhodně se dá předpokládat že fortifikace stála již před rokem 1362, kdy je zmíněno uskladnění velkého množství zbroje a úrody (což by pravděpodobně v nehrazeném městě nebylo možné). Tyto hradby se skládaly z až 10m vysoké a až 2,5m široké hradební zdi zpevněné 19ti věžmi. Hradba rostla systémem litého zdiva, kdy se mezi lícové zdi nasypala směs kamení a řídké malty – vznikl tak velice pevný celek. Obráncům na koruně cimbuřím zakončených hradeb sloužil cca 1,6m široký ochoz. Věže ve snaze zaktivnit obrannu dostatešně vystupují před kurtinu; i zde se však projevuje určité nepochopení principů aktivní obrany. Hradební zeď se na několika místech tak nešikovně zalamuje, že opět vznikají hluchá místa (nezasažitelná obránci bez smrtelně nebezpečného vyklonění se z cimbuří). V přízemí veže se nachází pěkný - valeně zaklenutý - prostor nejasného určení (někdy se zde nachází jeden střílnovitý otvor). První patro směrem do města otevřené věže bylo přístupné z ochozů klenutými portálky. Vstup do patra druhého byl – na rozdíl od dnešního stavu po nedávné rekonstrukci – zatočeným úzkým schodištěm v síle zdi! Bojové druhé patro patrně v první fázi zastřešeno nebylo – nacházel se zde pouze podobný ochoz pro střelce jako na kurtině. Do města se vstupovalo čtveřicí bran nejasného vzhledu a uspořádání (všechny tyto stavby byly zbořeny počátkem 19. století). Starohradská při západní hradební zdi v dnešní Šaffově (čp. 104 a 105) ulici možná sousedila s případným hradem (více u samostatného hesla Polička – hrad). Kamenecká v jihozápadním ohybu fortifikace, dnešní Riegrova ulice čp. 44 a 45/46. Litomyšlská se nacházela na severu, dnes ulice Tyršova čp. 170 a 171. Limberská brána stála ve východní linii opevnění, dnes ulice Masarykova čp. 226 a čp. 20. Tyto brány měly určitým způsobem zesílené předbraní (padací mostky, vrata). V jižní části byla k rybníku též poněkud větší fortna. Parkán dosahoval šířky 7 až 9 metrů, parkánová zeď ve formě pasivní překážky dosahovala výšky cca 4m. Dobře patrná je především před západní linií hradeb. Vodní příkop široký 14 až 17m byl v západní části díky svažitému terénu řešen originálním systémem kaskád. Val nasypaný při kopání příkopu při jeho vnější hraně dosahoval (u paty) až 11m, výška asi 4m. Částečně se zachoval zejména v jižní části, vyčteme ho též na severozápadě, v reliktech ale i jinde. Palisáda zjištěna nebyla, vyloučit ji však též nelze. Svébytným obranným prvkem je až 80m široký rybník při jižní hradbě – naprosto znemožňoval osobní útok na hradbu; a to i při vypuštění, kdy zde vznikla neprostupná bažina. Dnes je částečně zavezen a proměněn v park se sochou Bohuslava Martinů. Na jaře roku 1421 se Polička bez boje otvírá Janu Žižkovi, v listopadu zde řádí Zikmundovo vojsko. Polička se ale záhy dostává opět do rukou Pražského městského svazu. Nicméně měšťané Zikmunda r. 1436 v poklidu (raději) přijímají. Ten ji věnuje manželce Barboře a potvrzuje, že měšťané nemusí vojensky táhnout do pole – pouze v případě obrany království. Poličské hradby se dočkaly pozdně gotické přestavby, nevyhnutelně nutné díky rovoji dělostřelectva a vojenských strategií. Neví se však kdy. Zda to bylo krátce po válkách za Jiříka z Poděbrad, nebo až za Jagellonců není jisté. Úprava hlavní hradební zdi spočívala v zazdění cimbuří do podoby bezpečnějších střílen. Ochozy druhého patra věží dostaly střílny s příčlemi (zabraňujícími zpětnému rázu při výstřelu) pro hákovnice (dostřel až 120m). Počet takovýchto střílen zde odhaduje až na 6. S nástupem střelného prachu bylo nutné věže zastřešit tak, aby se zabránilo vlhnutí. Před branami rostou mohutné barbakany, někdy i s vzájemnou palebnou podporou. Spodní patro zabrali střelci z hákovnic, první patro bylo rezervováno pro tarasnice (dostřel až 400m). Barbakán Litomyšlské brány je dnes vyznačen na vozovce v ulici Tyršova. Město při této době dostalo i druhý pás vodního příkopu a vykrýval hluché místo, jenž nešlo postřelovat z hradebních zdí kvůli valu. Dnes jej připomíná ulice Na Jordáně. Velmi pravděpodobná – ale nezachovalá – je i třetí zděná linie hradeb. Je zmiňována ještě roku 1838, ale více o ni nevíme. Patrně byla nevysoká, případně opatřená střílnami. Opevnění Poličky (ať už původní či podzdně gotické) nadvakrát odolalo náporu Matyáše Korvína v ůetech 1468 a 1469. Město bylo tehndy jakousi hraniční pevností. R. 1547 se Polička účastní rebelie proti Ferdinandu Habsburskému – následně je stižena tvrdými sankcemi, hospodářský rozvoj zrujnován. Roku 1613 navíc vypuknul zhoubný požár. Díky popsanému vývoji mnoho měšťanů odchází; nebylo kdo by hradby bránil a vlastně nebylo ani čím. Švédi tak město v letech 1639 a 1642 plení bez známek nejmenšího odporu. Městské hrazení nadále souží – tak jako v okolních městech - spíše řekněme k policejním účelům. Přesto jsou v 17. stol. ještě několikrát částečně opravovány. Zajímavá událost přišla s přejmenováním Starohradské brány na Novohradskou. Původní jméno dané buď nepotvrzeným hrádkem či jiným starším opevněním (viz heslo Polička – hrad) ustoupilo názvu novému, symbolizujícímu že cesta vede na Nové Hrady. Během 19. stol. zaniklo mnoho obranných prvků. Beze stopy zmizela vnější hradební zeď, příkopy díky výstavbě kanalizace také, částečně se zasypává rybník. Bohužel se boří výstavní městské brány. Na severovýchodě a východě chudina zastavuje parkán svými domečky (místosti si dokonce hloubí v síle kurtiny!). Části opevnění jsou pohlcovány parazitní zástavbou, prorážejí se okna apod. R. 1890 byla prolomena branka na jihu v dnešní Hradební ulici. Hlavní hradební zeď a věž však vesměš vytrvávala. Bylo tomu zejména protože zbořením by se nezískaly žádné potřebné parcely (po obvodu stála okružní silnice), dále protože by se odkryly dvory měšťanských domů. Neméně význačný byl i faktor pomalého rozvoje průmyslu (např. napojení na železnici až r. 1896) stejně tak jako prazvláštní status Poličky, která měla až tři starosty – „Osada města Poličky uvnitř hradeb“ byla částečně samosprávná jednotka (sjednocení přišlo až 1941 rozhodnutím okupačních úřadů). Roku 1938 se – přes výtky Státního památkového úřadu pro Čechy v Praze – boří vzácně zachovaný barbakán v Tyršově ulici. V průběhu let 1955-6 probíhá stavebně historický průzkum PhDr. Dobroslavem Líbalem ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze. Byla zamýšlena výstavba zeleného pásu kolem celého průběhu hradebního prstence … po dlouhých diskuzích byla zavržena až roku 1994. V letech padesátých a šedesátých probíhá konzervace opevnění – boří se různé přístavky, zazdívají okna, zastřešují se věže a z původního materiálu se dostavuje (jediná z důvodu rozšiřování sladovny dočasně zbořená) věž opevnění za čp. 18. Rekonstrukci však běžně provádějí pomocné síly bez dozoru, z čehož pramení horší kvalita odvedené práce. Rekonstrukce v 70. a 80. letech spočívá v myšlenkce dostavby hradeb – okruh má být celý přístupný věřejnosti (chybějící proluky po hradbách by se překonávaly po lávkách). Věže dostávají současný výrazný a kuželovitý tvar. Vše však probíhalo i přes nedostačující vstupní výzkum, chyběla dokumentace v průběhu stavby. Mnoho cených nálezů tak bylo zničeno či ignorováno. Výjimkou budiž např. věž za čp. 219, kde bylo zrekonstruováno původní schodiště do druhého patra v síle zdi. V devadesátých letech a později (od r. 1994) jsou hradby pod koncepsí PhDr. Vladislava Razíma – myšlenkou již není rekonstrukce (dostavba), ale konzervace a přiblížení se původní podobě. Zdivo zdí a věží je ponecháno v současné výšce, detaily se dokumentují a zkoumají. Nevýhodou je však nemožnost zpřístupnění (není dostavěn ochoz). V současné době čeká na opravu několikero věží v severní linii hradeb.