Čekanice

Po bitvě u Lipska se se svou jednotkou dostal v r. 1814 za ustupujícím Napoleonem Bonapartem až do Francie a tam uprostřed bitev, šarvátek a vysilujících pochodů potkal krajana z nedalekých Bratronic, které jsou od Čekanic vzdálené, co by kamenem dohodil. Krajan byl prostý voják, jezdec jako on, ale za normálních okolností by s ním rytmistr a šlechtic stěží ztratil slovo. Mimořádné okolnosti a mimořádná doba však sehrály své a čekanický zámecký pán uzavřel v daleké francouzské zemi s prostým krajanem důvěrné přátelství. Stesk po domově a po jeho tichém jímavém kouzlu oba muže sblížil a večerní hovory o vzdálené domovině je posilovaly před dalším strádáním válečného tažení. V mihotavých záblescích táborového ohně se jim zjevovala vlající procesí šípkových keřů podél polních cest u Bratronic a zamžená rána nad rybníky jejich rodného kraje. Rytmistr a zámecký pán z Čekanic byl svému krajanu vděčen a to ještě netušil, že mu toto přátelství zachrání život. V jedné z mnoha jízdních šarvátek se rakouský oddíl utkal s francouzským protivníkem a prudkým útokem ho přinutil k ústupu. V nastálé vřavě si bratronický vojáček náhle všiml, že jeho urozený přítel zmizel. Nikde kolem sebe jej mezi bojujícími neviděl, a tak se vrátil a nalezl jej ležícího na zemi a zraněného. Rychle jej vyzvedl k sobě na koně a uprostřed palby a blýskajících šavlí s ním uháněl zpět k rakouskému obvazišti. Věru v poslední chvíli, neboť Francouzi rakouské jezdce zastavili a hnali je protiútokem až do míst, kde před okamžikem ležel bezmocný pán z Helversenu. Těsně tak unikl smrti pod kopyty francouzských koní. Zranění však ohrozilo jeho zrak a čekanický pán se obával, že oslepne. V úzkosti učinil slib, že v případě uzdravení postaví na svém panství kapličku. A svůj slib skutečně splnil. Ještě v Paříži dal namalovat obraz kojící Panny Marie a do jeho rámu vyřezat oko na památku toho, že o jedno oko v tomto boji opravdu přišel. Po návratu obou vojáků – sousedů vyrostla na čekanickém panství u rošické myslivny nová kaplička a každou první červencovou neděli se u ní konala pouť. Lidé si sem chodili pro povzbuzení a pro uzdravení k zázračnému obrazu a k léčivé studánce. Dodnes tu krásně šumí věkovité stromy a jejich šepotu snad uslyšíte ozvěnu dávného přátelství dvou krajanů z tohoto půvabného koutu jižních Čech..