Areál děkanství, hospodářského dvora a zahrady. Zaujímá místo původní johanitské kurie, doložené archeologickým výzkumem v polovině 13. století. Její součástí zřejmě dodnes zachovaná sýpka proti závěru farního kostela. Část areálu zabrala v 60. letech 20. století restaurace, farní budova prázdná.
Děkanství v Radomyšli
Nejstarším vrchnostenským sídlem v Radomyšli byla zřejmě převážně dřevěná tvrz z I. poloviny 13. století, doložená archeologickým výzkumem jižně od kostela sv. Martina. Byla zřejmě sídlem Radomysla, po němž nese městys jméno. Od něj či jeho dědiců získali zdejší statek kolem roku 1230 Bavorové z nedalekých Strakonic. Ti již roku 1235 uvedli do vsi johanity, kterým ji nakonec v rámci postupného předávání majetku Radomyšl roku 1359 odkázali. Johanité si východně od kostela postavili opevněnou kurii, která sestávala z věžovité stavby, spojené s kostelem spalnou lávkou. K ní byla z jihu přistavěna sýpka, která se zřejmě dodnes zachovala přímo u východního vjezdu do areálu. O věžové stavbě existují poslední zprávy z roku 1752, kdy ji obývali žebraví studenti. Její základy byly objeveny při výstavbě restaurace na nároží areálu dnešního děkanství. Dnešní barokní budova děkanství, posunutá dále k východu do centra areálu, byla postavena údajně roku 1642, její současná podoba pochází z roku 1763–67. Celý areál byl majetkem johanitů (maltézských rytířů) i po zrušení poddanství roku 1848, zabaven jim byl 100 let nato. Rozlehlý zemědělský dvůr pak extenzivně využívala socialistická velkovýroba, což vedlo k jeho rozsáhlé, dodnes nepřekonané devastaci. V severozápadním nároží areálu byla v 60. letech 20. století postavena dosud fungující restaurace, farní budova byla zřejmě v 70. či 80. letech 20. století opravena, dnes je prázdná. Rovněž nejstarší dochovaná část areálu, sýpka východně od kostela, je silně zchátralá.
Ivan Grisa, 30.5. 2011
