kolonie železničních zaměstnanců

Kolonie železničních zaměstnanců v Lounech

Louny se postupnou výstavbou několika tratí staly v letech 1872–1904 významným železničním uzlem. Severně od nádraží, které bylo umístěno ve značné vzdálenosti od centra města, byly postaveny rozměrné dílny. Ubytování velkého počtu drážních zaměstnanců se stalo sociálním problémem. Od počátku 20. století se v západní části města stavěly nové domky, zprvu bez větších urbanistických ambicí. Situace se změnila roku 1909, kdy přední český architekt Jan Kotěra navrhl na svahu jižně nad nádražím kolonii obytných domů pro rodinné i nájemní bydlení. Financování stavby se ujal pensijní fond železničních zaměstnanců. Podle Kotěrova záměru měla v Lounech vyrůst obdoba anglických zahradních měst s plnou vybaveností. Finanční potíže a vypuknutí I. světové války však způsobily, že se podařilo postavit jen torso původního záměru, ohraničené dnešními ulicemi Husova, Dykova, Čeňka Zemana a Bezručova. Kolonie sestává z několika typů domů od rodinných řadových přízemních tří- a čtyřdomků přes patrové domky s osmi byty až po velký čtyřpodlažní blokový dům na Husově ulici. Společným rysem jim bylo užití režného cihlového zdiva a střízlivého dekoru ve stylu individualistické moderny. V posledních desetiletích se bohužel na dříve jednotném stylu objektů podepsaly nekoncepčně prováděné opravy, často s užitím podřadných materiálů. Kolonie si i tak zachovává původní hmotovou skladbu a velmi příznivý urbanistický rozvrh.