Soubor obytných domů inspirovaný anglickými zahradními městy. Podle projektu Jana Kotěry ho stavěl od roku 1909 pensijní fond zaměstnanců státních drah jižně nad lounským nádražím. Dokončení celého záměru zmařil nedostatek financí a I. světová válka.
Kolonie železničních zaměstnanců v Lounech
Louny se postupnou výstavbou několika tratí staly v letech 1872–1904 významným železničním uzlem. Severně od nádraží, které bylo umístěno ve značné vzdálenosti od centra města, byly postaveny rozměrné dílny. Ubytování velkého počtu drážních zaměstnanců se stalo sociálním problémem. Od počátku 20. století se v západní části města stavěly nové domky, zprvu bez větších urbanistických ambicí. Situace se změnila roku 1909, kdy přední český architekt Jan Kotěra navrhl na svahu jižně nad nádražím kolonii obytných domů pro rodinné i nájemní bydlení. Financování stavby se ujal pensijní fond železničních zaměstnanců. Podle Kotěrova záměru měla v Lounech vyrůst obdoba anglických zahradních měst s plnou vybaveností. Finanční potíže a vypuknutí I. světové války však způsobily, že se podařilo postavit jen torso původního záměru, ohraničené dnešními ulicemi Husova, Dykova, Čeňka Zemana a Bezručova. Kolonie sestává z několika typů domů od rodinných řadových přízemních tří- a čtyřdomků přes patrové domky s osmi byty až po velký čtyřpodlažní blokový dům na Husově ulici. Společným rysem jim bylo užití režného cihlového zdiva a střízlivého dekoru ve stylu individualistické moderny. V posledních desetiletích se bohužel na dříve jednotném stylu objektů podepsaly nekoncepčně prováděné opravy, často s užitím podřadných materiálů. Kolonie si i tak zachovává původní hmotovou skladbu a velmi příznivý urbanistický rozvrh.
Ivan Grisa, 25.10. 2010
Nejvýznamnějším rodákem z kolonie železničních zaměstnanců v Lounech byl Otakar Jaroš, příslušník I. československého samostatného praporu v Sovětském svazu. Narodil se sice v Lounech, ale většinu dětství prožil v Mělníku. Od roku 1933 byl profesionálním vojákem československé armády, roku 1939 se přes Polsko dostal do Sovětského svazu. Zde byl internován jako podezřelý nepřátelský cizinec. Roku 1941 se dostal do československé jednotky, která se formovala v Buzuluku. Od počátku v ní patřil k nekomunistickému křídlu. V prvním ostrém bojovém nasazení jednotky, v bitvě u ukrajinského Sokolova, padl 8. 3. 1943. Jako první cizinec byl in memoriam vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Po II. světové válce jeho památky zneužila komunistická diktatura. K lounské železničářské kolonii a Jarošovi se vztahuje tragikomická historka z počátku 50. let: místní partajní funkcionáři se rozhodli pojmenovat jednu z ulic po…
číst dále
Ivan Grisa, 25.10. 2010
