
Tvrz stávala na místě, které je dnes využíváno jako pole, nachází se hned za posledními domy, mezi silnicí směrem na Bokšůvky a Pruským potokem, ještě před cedulí oznamující konec obce. Místo je volně přístupné, jedině na jaře hrozí výprask od zemědělce, který zasadil obilí a někdo mu po něm zase šlape.
Mnohaletá zemědělská orba srovnala tvrziště téměř do roviny, ovšem při bližším ohledání, pokud je pole bez porostu, je zřetelně okem vidět náznak vyvýšení centrálního pahorku s převýšením téměř 1 m vůči okolí a kolem něj se táhne mírná propadlina po příkopu. Toto je však patrné především na jižní straně, jinde to chce přidat více představivosti. Hodně zřetelná je taky odlišná barva zeminy v místě pahorku, která má díky kulturní vrstvě výrazně tmavší barvu a je poměrně hojná na keramiku. Naopak bývalý příkop je světlejší barvy a umocňuje tak orientaci v současném terénu. Podle zbytků reliéfu se dá usuzovat, že centrální pahorek mohl mít rozměry okolo 25 x 15 m, příkop šířky snad okolo 15 m. Šlo tedy o tvrz běžné velikosti. Těsná blízkost potoka nám dovoluje tvrdit, že příkopy byly napájené vodou. Bližší popis tvrze nám současný stav tvrziště již neumožňuje.
V té době došlo ke sjednocení vsi, neboť před touto dobou byla rozdělena na díly. První zmínka o Prusech (ovšem ne o tvrzi) pochází z roku 1349, kdy díl vsi držel Nedvídek z Voděrad. Po Prusech se psali před rokem 1368 také bratři Jakub Konček, Janek, Ctibor a Janáč, díl jim tedy jistě patřil. V roce 1384 se po Prusech psal Myslibor z Radovesic. Na začátku 15. století drželi většinu již vladykové z Melic. Tvrz se výslovně zmiňuje v roce 1491 v souvislosti se Znatem z Melic a Prus a dále v roce 1510 a 1516 při převodu Pernštejnům. V této době snad byla ještě využívaná, ale v roce 1548 se již ale ve výčtu zboží nezmiňuje a dá se usuzovat, že zanikla po připojení k pernštejnskému panství, přesto že se jako pustá zmiňuje výslovně až v roce 1591.