Příkop na místě hradu
© Vlky, Jirka Čížek
Dnes leží nepatrné pozůstatky po hradu na ostrožně nad vodní nádrží Želivka, původně nad soutokem Želivky a Blažejovického potoka. Někdejší městečko Zahrádka bylo zatopeno. Poprvé je hrad zmiňován k r. 1376, naposledy již o 8 let později; dále se připomíná pouze ves, nyní zatopená, zachovaný kostel se nachází na druhém břehu Želivky a z hradu je na něj krásný výhled. Hrad nejpozději v 15. stol. zanikl. Ve výrazně poškozeném areálu se dochovaly příkopy, reliéfní relikty a také skromné zbytky zdiva v severovýchodní části areálu. Přístup k němu je ze severního okraje Ježova asfaltovou cestou k severovýchodu, na konci zpevněné cesty před vstupem do lesa je třeba buď obejít břízu na kraji lesa zleva a širokou lesní cestou sejít dolů k ostrožně, nebo pokračovat rovně a na rozcestí po vstupu do lesa doleva. Úředně je však vstup vzhledem k blízkosti vodní nádrže Želivka zakázán, při vstupu je nutno respektovat blízkost vodního zdroje.
Naproti městečku Zahrádce končí se lesnaté návrší od Ježova se táhnoucí ostrožnou mezi Želivkou a potůčkem Blažejovským, který ji obtéká na západní a severní straně a pod ní do Želivky padá. Ostrožna tato byla k založení hradu velmi způsobilá, neboť stráně její k Želivce jsou velice příkré na způsob stěn; též příkré, ač nikoliv tak vysoké, jsou stráně k potoku. ...Velmi volný a dlouhý byl opyš k severu a ovšem rovina na jižní straně. Zakladatel, zakládaje tu hrad, tyto nedostatky odstranil tak, že překopal opyš pod samým hradištěm a na rovině zdělal dva příkopy, venkovský hlubší, vnitřní méně hluboký. A poněvadž rovina kudy by se ke hradu pohodlně jezditi mohlo, jest od městečka odlehlá, udělal zakladatel cestu
ke hradu tak, že šla od řeky a přes potok po severním volném svahu neb opyši, pak pod hradem,
čímž také usnadněno její bránění, a konečně se zatočila k přednímu příkopu, odkudž se jezdilo do prostory mezi oběma příkopy. Tuto schválně nejmenujeme předhradím, poněvadž ničím takovým nebyla. Neboť viděti pouze na prostředním jejím hřebenu cestu, od níž v pravo a v levo se povrch svažuje. Cesta tato namířena jest zrovna na bývalou bránu v hradě, nyní prohlubeň ve vysokém valu, který povstal sesutím hrubé zdi. Hrad založen byl do čtverhranu, který zavíraly vysoké zdi (z těch zbyly základy), a okolo nich šly, tuším, nízké hradby. (Tak se objevovalo r. 1883 podlé výsledků posledního kopání.) V severovýchodním rohu jsou zbytky obydlí, jež mělo dvě oddělení. Uprostřed hradiště jest kopec, na němž stála dřevěná hlídka. Jest to skalka drnem porostlá, kterou nechali státi, když byli na hradišti kámen k vystavění hradu potřebný vylámali. Lid se vypravuje, že tu stával klášter, a říká hradišti Kokrbejk. Okolí Zahrádky patřilo původně komoře knížecí. Královna Svatava, vdova po Vratislavovi II. , darovala kanovníkům Vyšehradským velký újezd na Želivce, v němž se ve 14. století 29 rozličných vsí připomíná. Darováním vsi Zahrádky od krále Přemysla I. (r. 1219) nabyl starý tento újezd Svatavin znamenitého rozšíření na pravé straně Želivky, poněvadž náležela nepochybně k tomuto darování dosti rozsáhlá krajina, tehdáž z veliké části nevzdělaná, od lesa Nelechova mezi Zahrádkou a Kouty až k mezem vsi Humpolce. Vedlé potvrzení Karla IV. patřily kanovníkům r. 1352 na této straně městečko Zahrádka
a vsi Podivice, Rapotice hořejší a Bělá. Celý tento újezd náležel kanovníkům mimo Kralovice, Příseku
a Libčice, jež náležely od starodávna k proboštství. Z původní vsi vzniklo v 14. století městečko, a při
něm vystavěli kanovníci snad také tehda tvrdý hrad, jenž měl hájiti celé toto rozsáhlé zboží. 1)
Obyčejně držívali Zahrádku proboštové v nájmu skorem stále, a to právě zavdalo, jak se zdá,
nejvíce příčin ke zmatení právního poměru, z něhož pocházely rozepře o tyto statky. Proto nacházíme
Zahrádku jmenovanou v listině Karla IV. r. 1356 mezi statky proboštství Vyšehradského, ačkoli k nim
skutečně nenáležela, jakž ukazují častá narovnání a reversy proboštů, jimiž přiznává se k držení jich
toliko jako obediencí. 2) Tak na př. r. 1273, 3. září vyznal probošt Petr, že Zahrádka darována byla králem Přemyslem kanovníkům, aby z jejích důchodů mohli roucha mešní a jiné potřeby kostelní sobě obstarávati, a proto že jest povinen kanovníkům polovici platu z téhož zboží vycházejícího vydávati. 3) Roku 1281, 16. září konečně týž probošt „ves Zahrádku“ navrátil kanovníkům, vyznávaje, že ji držel jen jménem obediencí. 4) Po několika letech drželi Zahrádku zase proboštové, a když opět rozepře o to vznikly, vrátil ji r. 1348 probošt Jindřich z Lipé kapitole. Nicméně přeli se později probošt a kapitola znova jak o Zahrádku, tak i o jiné statky, až r. 1376 z rozkazu císaře Karla podali se na přátelský rozsudek arcibiskupa Pražského Jana, kterýžto vypověděl, že Choleč ves celá s dvory poplužnými, Třebušice ves celá, části vsí Podlešína, Kovař, Hnidous, Kněževsi, Libošína a Týnce, též Zahrádka hrad s městečkem a vesnicemi Bělou a Bělčicí jsou a byly děkana a kapitoly, aniž proboštovi příslušelo na nich jakékoli právo, toliko aby děkan a kapitola vyplatili proboštovi 200 kop grošů za stavby vykonané od něho na hradě v Zahrádce a na dvoře v Cholči. 5)
Roku 1384 byl purkrabí na hradě našem jakýsi Urban, jenž měl rozepře s Jakubem farářem
Košetickým; téhož roku 29. července sliboval, že bude s ním mít zachovávati. 6) Od těch dob přímých
zpráv o hradu samém nemáme, nýbrž jen o pánech, kteří drželi zboží v zápisích královských. Císař Zikmund zapsal r. 1436, 23. -24. listopadu zboží arcibiskupské v Štěpánově a Křivsoudově, více
pak zboží kanovníků Vyšehradských Zahrádku městečko s podacím a vesnice mnohé, nicméně i některá
jiná zboží Mikulášovi Trčkovi z Lípy seděním na Lipnici. 7) Trčkové se málo starali o hrad zdejší, sedíce
buď na blízké Lipnici, buď na jiných svých pyšných sídlech. Král Vladislav potvrdil Zahrádku Mikuláši
staršímu Trčkovi z Lípy (r. 1514, 27. ledna) a svolil také, aby jej jako i strýce a nástupce jeho nikdo
jiný z toho zboží nesplacoval kromě kapitoly Vyšehradské. 8) Konečně král Rudolf r. 1582 (vkladem
21. června) Heralec a Zahrádku Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Světlé k dědictví zpupnému odprodal
a ve dsky zemské vložil. 9)
1) Tomkovy Děje P rahy I. 80, 155, 405. 2) Tamže 411. 3) Reg. II. 338. 4) Tamže 540. 5) Tomkovy Děje Prahy III. 72. 6) Acta Judic. 1384-1387, f. 21. 7) Arch. č. I. 530. 8) DZ. 6. H 18-19. 9) DZ. 21. K 25.
Zahrádecký hrad stával na levém břehu Želivky na příkrém ostrohu mezi řekou Želivkou a Blažejovickým potokem, který ostroh obtékal na západní straně a na severní straně se vléval do Želivky. Ostroh byl k založení hradu velmi příhodný, protože jeho stráně, spadající k Želivce, byly velmi strmé, zakladatel hradu nechal překopat opyš před hradištěm a na rovině vybudoval dva hluboké příkopy. ...Protože rovina, jež byla vhodná k vybudování příjezdu do hradu, byla na opačné straně od městečka, byla cesta zřízena od řeky, dále přes Blažejovický potok, po severnějším volnějším svahu ostrohu a pod samotným hradem se stočila k přednímu příkopu, přešla ho a vedla mezi oběma příkopy k bráně. Ještě začátkem 20. století byla brána znatelná a činila jakousi prohlubeň ve vysokém valu, který vznikl sesutím hrubé zdi. Hrad byl založen do čtverhranu, který uzavíralo značně vysoké zdivo, z nějž zbyly jenom základy, dobře znatelné ještě začátkem 20. století. V severovýchodním rohu čtverhranu byly znát ještě zbytky panského paláce. Uprostřed hradiště byl skalnatý kopec, na jehož vrcholu stála dřevěná strážní věžička. Tradice říká, že tu kdysi stával klášter a během století dali hradišti název od tohoto mylného domnění odvozený - Klosterberg, zkomolený později na Kotrbejk. Ve starých listinách je označován hrad jako Zahrádka a také se uvádí Zahrádka hrad. Hrad byl osídlen zřejmě jen od svého vzniku těsně před polovinou 14. století do husitských válek. Těžko lze předpokládat, že by zde sídlili proboštové nebo kanovníci v husitské době, když obyvatelstvo Zahrádky i celého okolí se hlásilo k husitům. Od roku 1436 drželi Zahrádku i hrad Trčkové, kteří zde nikdy nesídlili a hrad se uvádí od 15. století jako pustý, takže celková doba jeho užívání netrvala ani celé století.
|
Přihlášení |
