
Když mlynář Laudát ve druhé polovině 19. století vystavěl na řece Sázavě svůj mlýn a pilu, netušil jak brzy jej bude muset odevzdat. Zanedlouho potom přišla do nechtěného stavu požehnaného jeho jediná dcera s jistým Musilem, který nebyl ani zdaleka tak zámožný jako mlynář Laudát. Aby tedy ochránil svou rodinu od pohany, daroval svůj mlýn i s pilou dceři svatebním darem a navrch přidal i louky, lesy a polnosti, které sahaly až k obci Budčice. V den svatby zasadil na kopci nad mlýnem i lípu, aby tak symbolizovala spojení rodů. Rázem se tak Musilova rodina stala velmi zámožnou a držela mlýn i s pilou dědickým právem až po Musilova vnuka a do jeho smrti koncem 20. století. Vdova Musilová byla posledním vlastníkem mlýna a protože na něj sama nestačila, darovala jej obci Jedlá i se všemi pozemky. Delší čas proto objekt chátral a nestarala se o něj ani obec. Po roce 1970, když stát napouštěl přehradu Želivku jako hlavní zásobárnu vody pro hlavní město Prahu, byl tehdy zabaven mlýn jisté rodině Daňků. Musel tehdy ustoupit pokroku a zmizel nenávratně pod hladinou vodního díla. Obec nabídla Daňkově rodině chřenovický mlýn jako náhradu. Dnešním majitelem se tak po letech stal pan Vladimír Daněk.