Thunovský letohrádek

První zmínka o Ledči je z r. 1257, kdy se po ní psal Vavřinec z Ledče; později se tu uvádějí další vladykové z Ledče, r. 1262 Slávek, r. 1280 Bohuslav, r. 1309 Lipold a po něm r. 1316 tři bratři, Heřman ze Zbyslavic, Mikuláš z Bělé a Zdeněk z Ledče. Poslední z nich, Zdeněk z Ledče, v první polovině 14. století zřejmě založil ves Ledeč s farním kostelem sv. Petra a Pavla, připomínaným poprvé v r. 1360, kdy ves již patřila Závišovi z Ledče. Snad záhy potom byla západním směrem rozšířena o obdélné tvrziště a povýšena na městečko. V r. 1367 náležela Ledeč bratrům Petru, Divišovi a Václavu z Ledče, pocházejícím z rodu Říčanských z Říčan. Po smrti bratrů Petra a Václava (U po roce 1390) ledečský statek převzali jejich synové Mikuláš starší a Mikuláš mladší z Ledče, od nichž v r. 1442 ledečtí měšťané obdrželi právo volného odkazu. Po smrti Mikuláše mladšího (po r. 1442) zdědili Ledeč jeho synové Jindřich a Jan z Říčan a z Ledče. Za jejich vlády král Ladislav povýšil před r. 1458 městečko Ledeč na město.

Severně od původní vsi Ledče byl pravděpodobně již počátkem 14. století vladyky z Ledče založen hrad, uváděný v pramenech poprvé až v r. 1460, kdy jan z Říčan a z Ledče postoupil ledečským měšťanům mýto vybírané na mostě vedoucím přes řeku Sázavou a spojujícím město s tímto šlechtickým sídlem. Hrad byl postaven na ostrohu na jižní straně obtékaném řekou Sázavou a na severu Pivovarským potokem. Z východní strany byl chráněn hlubokým, uměle ve skále vyhloubeným příkopem, přes který vedl dřevěný most, nahrazený v r. 1838 mostem kamenným. Severně odtud na konci baštovitého výběžku bývala tzv. horní brána s padacím mostem, a to v místě, kde hradní příkop byl nejužší. Hlavním vchodem do hradu bývala na západní straně tzv. dolní brána, k níž vedla pěšina po mírném svahu od řeky Sázavy. Příchod k ledečskému hradu chránily bašty se střílnami, postavené ze západní strany a umístěno z obou stran dolní brány. Odtud bylo možno bránit i příkře stoupající průjezd do hradu.

Dolní brána ledečského hradu chránila vstup na první nádvoří, bývalé předhradí, končící až u zadní neboli horní brány a uzavřené jednopatrovými budovami. V nich později bývaly kanceláře a byty. Budovy v severní části nádvoří byly zakončeny polookrouhlou baštou, jejíž spodní část sloužila jako vězení. Přímo proti dolní bráně přes nádvoří bývaly konírny.

Z prvního nádvoří se v sousedství hradní okrouhlé věže (hlásky), vysoké asi 32 m, vstupovalo na druhé nádvoří bývalého gotického hradu o čtvercovém půdorysu, ohraničené na západní straně původně dvoupatrovou budovou, z jihu jednopatrovou a na východní straně třípatrovým tzv. velkým palácem. V jeho severním sousedství byl postaven tzv. malý palác. Oba paláce bývaly ve všech patrech spojeny dřevěnými pavlačemi, nesenými krakorci, po nichž zůstaly jen zazděné otvory. Odtud průjezdem od velkého paláce byl možný přístup do parkánu u zadní brány a na most přes hradební příkop, v jehož blízkosti stávala věž čtvercového půdorysu, součást původního opevnění ledečského hradu.

Po smrti Jana z Říčan a z Ledče (U 1488) převzal správu majetku poručník jeho dětí Mikuláš Trčka z Lípy, který ledečským měšťanům vymohl u krále Vladislava II. již v r. 1488 povolení výročních trhů a r . 1501 odvolací právo k německobrodské městské radě. V témže roce se ujal rodového majetku syn Jana z Říčan Burian Ledečský. Za jeho vlády došlo 2. prosince 1509 na ledečském hradě k neštěstí. Tehdy se Burianova manželka Žofka ze Sovince při tanci zabila „propadši dolů skrze podlahy“ na neznámém dnes místě ledečského hradu. Spolu s ní zahynuli i její dva synové, jediní mužští dědici, a proto po smrti Buriana Ledečského (U 1541) ledečské panství zdědila jediná dcera Markéta z Říčan. Jejím sňatkem se Zdeňkem Meziříčským z Lomnice přešlo město Ledeč s hradem v držení tohoto rodu. V r. 1545 k ledečskému panství kromě ledečského hradu s městem patřily také pusté hrady Chřenovice a Lacembok, tvrz v Bělé a 25 vesnic.

Za vlády Zdeňka Meziříčského bylo kolem r. 1556 druhé nádvoří, hlavní část ledečského hradu, renesančně přestavěno a původní hrad, který v první polovině 16. století byl již ve velmi špatném stavu, byl postupně přeměňován v pohodlnější zámek. Budovy kolem nádvoří byly tehdy ozdobeny psaníčkovými sgrafity a severní křídlo upraveno renesančně i v přízemí, kde je v obdélné místnosti dosud zachován klenutý strop ozdobený sgrafity s rostlinnými motivy. Rovněž v průčelí severního křídla do nádvoří byly ve fasádě znázorněny dva erby rodu Meziříčských s letopočtem přestavby hradu 1556. Při těchto úpravách v polovině 16. století bylo také v nároží severního a východního křídla nově zřízeno schodiště s představěnou arkádou nad vchodem v přízemí, která pak vytvářela v patře balkón.

Zdeněk Meziříčský z Lomnice dal také dostavět původně gotický farní kostel sv. Petra a Pavla a vyzdobit jej erby svého rodu. V r. 1562 vymohl ledečským měšťanům u císaře Ferdinanda I. současně s potvrzením ztraceného privilegia krále Ladislava Pohrobka (před r. 1458), jímž byla Ledeč povýšena na město, i udělení městského znaku (erb pánů z Říčan).

Po Zdeňkově smrti (U 1566) držel ledečské panství jeho syn Jan Meziříčský, který však již v r. 1569 zemřel bez přímých dědiců. Proto Ledeč zdědila Janova sestra Žofie, provdaná za Jaroslava Trčku z Lípy a na Větrném Jeníkově. V trčkovském majetku zůstala Ledeč až do r. 1598, kdy Jan Rudolf Trčka prodal ledečské panství své tchyni hraběnce Magdaleně Lobkovicové, rozené ze Salmu, která je současně odkázala svému manželovi Ladislavu nejstaršímu z Lobkovic. Po něm v r. 1609 zdědil Ledeč jeho syn Jan Mikuláš (U 1614) a potom Janova manželka Eva Eusebia z Lobkovic, která však už tehdy velmi zadlužené panství byla nucena v r. 1616 prodat dřívějšímu majiteli Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy a na Světlé.

Po konfiskaci veškerého trčkovského majetku dostal ledečské panství se zámkem v r. 1636 darem od císaře Ferdinanda II. baron Adrian z Enkenfurtu. Ten dal v r. 1642 postavit raně barokní zámeckou dolní bránu, která byla ozdobena v kameni vytesanými rodinnými erby, letopočtem 1642 a heslem „Vivit post funera virtus“ (+ po smrti žije statečnost).

V r. 1677 ledečské panství, k němuž náleželo město Ledeč a 32 vesnic, od Adrianova syna Jana Ferdinanda z Enkenfurtu koupil hrabě Michal Osvald z Thunu. Ten již v tomto roce dal k východnímu křídlu zámku přistavět kapli Nanebevzetí Panny Marie. Později se majitelé ledečského zámku a panství velmi často střídali. V r. 1740, kdy upadající a zadlužené panství Marie Anna ze Satzenhofu prodala své švagrové Františce Bechyňové z Lažan, byl proveden jeho odhad, podle něhož „zámek Ledeč, který nad městem Ledčí a nad řekou Sázavou na vysoké skále od kamení vystavěný, však tuze sešlý jest…“.

Chátrající ledečský zámek s celým panstvím a s připojeným statkem Bohdančí od Františky Bechyňové z Lažan koupil v r. 1750 svobodný pán Ignác z Kochu, který je už v r. 1753 prodal císařovně Marii Terezii. Záhy potom byl interiér třípatrového velkého paláce ledečského zámku stavebně upraven a za sedmileté války v l. 1756 – 1763 využit na kasárna jezdeckého oddílu. Po r. 1763 Marie Terezie darovala Ledeč Ústavu šlechtičen v Praze na Hradčanech. Zámek byl při první pozemkové reformě v r. 1936 s velkostatkem jako nadační majetek včleněn do státního podniku Československé státní lesy a statky. Dnes patří n. p. Východočeské státní lesy a je využit pro kanceláře a byty zaměstnanců. V zámku je rovněž umístěno městské muzeum s trvalou expozicí historie města a okolí.

Na dnešním vzhledu ledečského zámku zanechal stopy zhoubný požár, který se 8. března 1879 z domu čp. 234 v Pivovarské ulici přenesl na jeho šindelem kryté střechy. Po požáru, který trval několik dní, byl sice zámek opraven, ale úplná obnova dosud dokončena nebyla. Po požáru byla snížena původně dvoupatrová budova na západní straně druhého nádvoří, takže vlastní ledečský zámek tvoří v současné době obytné budovy nestejné výšky se zbytky psaníčkových renesančních sgrafit kolem dominující okrouhlé věže.